| Děl | : | 8165 | | Komentářu | : | 42973 | | Členů | : | 923 |
|
|
Uživatel : Jaga
|
Ostatne udaje: |
| Zaregistrován/a dne | 16.02.2008 |
| Naposledy na mezeře dne | 03.03.2010 04:12 | | Status uživatele | redaktor nakladatelské redakce, redaktor uživatelské redakce |
| město | Praha |
| pohlaví |
něco mezi
|
| moje motto | |
| www | http://www.hauserova.cz |
| oblíbené jídlo | |
| CV | |
| Uživatel sleduje: |
|
| Uživatel je sledován | saša gr., Anquetil, Ultrainfernal |
|
Foto |
 |
|
Moje sbírky |
Moje díla |
|
|
Kritiky autora
|
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | | | Poněkud hororové vyprávění se mi včetně pointy v zásadě líbí, mám několik výhrad: 2. řádek - "odtušil" vypadá u vnitřního monologu divně, také žena později sama sobě "odtušila", 3. řádek - "sněhu, hnal" upravit na "sněhu se hnal", 6. řádek - "Místě".
Že Sofii "puklo srdce", to mi připadá až zbytečně patetické, melodramatické. Pointu bych asi podala sugestivněji "stiskl" je málo, aspoň bych napsala, že stiskl hrdlo, a i když nic necítil, přece jen si asi něco uvědomoval - jak se oběť zmítá, chrčí nebo podobně, aspoň jednou větou. |
| | | Roztomilý žánrový obrázek. |
| | | Je to strašně dobře napsané, a zároveň hluboce zneklidňující... |
| | | Námět je dobrý - myslela jsem, že v dnešní epoše pokročilé antikoncepce se tento srdceryvný problém už ani nemusí řešit, a vida. Jenomže to vyznívá tak nějak mravokárně - možná proto, že vyjadřování je místy klišovité - a sneslo by to pevnější strukturu. Zrekapituluju: Prší, hlavní hrdina je nešťastný a vykolejený, volá mu kámoš, zpytuje své nitro, dojede za kámošem, do rána se opíjejí - děj by klidně mohl začít až v téhle chvíli. Hrdina jde za tou dívkou, trápí se pochybnostmi, a teď mi začíná připadat nepravděpodobné, že by nějaký náctiletý kluk takhle uvažoval: "značí jediné - vraždu", "musí se sobecky vzdát vlastní odpovědnosti", "vykonat to podlé rozhodnutí" atd. - samá příliš velká slova, protože myslím, že takovému klukovi by se v hlavě honilo asi něco jiného, a pokud by se opravdu rozhodl "pro-life", asi by neuvažoval v těchto patetických termínech. |
| | | Nebylo to tu náhodou v nějakém daleko nečitelnějším tvaru a netvrdil autor, že si zkouší angličtinu? Tohle už je fajn, docela roztomilé, absurdní mikropovídka. |
| | | Jako pocitovka to ujde, i když mi to připadá příšerně patetické, a ve 2. odstavci: "dostával se stále blíž ke svému cíli", ne "jeho cíli". Ale vůbec nechápu děj, pokud to nějaký má. je to jakási časová smyčka, do které se dostal a bude se věčně řítit dolů ze skály, ztrácet paměť, hledět na orla, škrábat se nahoru...? Má to snad být nějaký symbol? |
| | | Najednou obrovský skok časem a máme tady násilnického trpaslíka Ottu! - Musím přiznat, že mě něco nutí podívat se na každé pokračování, asi jako bych se začala dívat na Ordinaci v růžové zahradě a nemohla přestat. Ale něco mě na tom pořád irituje. Přijde mi to jako polotovar, být autorkou, asi bych to na nějakou dobu odložila, abych získala odstup, a pak to zkusila zpracovat literárněji. Třeba už ten rytmus. Zatím tam nikde nebyl takový časový skok, někde šlo vyprávění do až absurdních detailů, a teď najednou tohle. |
| | | "Její oči jsou pohledem připoutané k zemi" mi přijde kapku neobratné, "pohledem" bych vynechala, nebo bych napsala "pohled jejích očí je připoutaný k zemi". Jinak je to hezké, dívka prožívá okmažik filozofického údivu, což dobře ladí s tím sněhem, jen úplný závěr mi přijde divný - že by se někdo smál dívce, která stojí a usmívá se a zřejmě je poněkud roztržitá? Jinak to není špatná pointa, zakončit to tím, jak ji vidí ten muž. |
| | | Námět je zvolený dobře, pointa také takhle docela stačí, jen se mi místy nezdá, jak je to napsáno. 1. odstavec: "Cítil, jak se spojují" vypadá na začátek sexu, ale další vyprávění spíš vypadá, že sex byl právě ukončen. 3. odstavec: ta dívka mluví nepřirozeně knižně. "Pohrávala si s jeho jemnými chloupky, které lemovaly okolí pupíku" - to je skutečně neobratné, raději "pohrávala si s jemnými chloupky kolem jeho pupíku". Atd. |
| | | Je to dobře napsané a vystavěné, líbí se mi, že to není úplně lineární, ale prolíná se tam motiv toho souseda, hodiny, pes... s tou vlastně hlavní zápletkou o retardovaném chlapci a jeho babičce. Retardovaný chlapec je věrohodný. |
| | | Týýýjo! To mě v životě nenapadlo, že Miluna Vošková je alter ego Ultrainfernala. Upřímně jsem si lámala hlavu s tím, kdo to může psát. To je tedy dobrý výkon! |
| | | Pořád víc mi dochází, jak je to hrozně naivní. Označovat mimino "uzlíček štěstí" je například hrozné klišé. A jak si mohla vypravěčka myslet, že Pavel bude v manželství věrnost sama? Pokud o tom byla přesvědčená (což je příšerně naivní), mohla si ho přece vzít sama! |
| | | Mimochodem ve středním a vyšším věku mají vousy prakticky všechny ženy, jenomže si je nechávají epilovat - a taky mají vyšší hladinu testosteronu - ale to sem opravdu nepatří. |
| | | Nějak to nechápu. Myslela jsem, že Proroka chce někdo zabít (stín). "tento svet v opustenej dimenzii" - ohrožovalo ho to v opuštěné dimenzi, nebo ten svět celý byl v opuštěné dimenzi? S jakými dětmi se setkal, to byli ti strážci, se kterými se střetl, nebo někdo úplně jiný? Oni (ti strážci) jako tedy zemřeli a on zůstal nesmrtelný, nebo jak? Je to hrozně chaotické. Ani to nemá žádnou stavbu, působí to jako úryvek. |
| | | Jo! Taky se mi ulevilo, že se na třetí pokus provdala! Mimochodem, té Stele se ani nedivím, uvidíme, možná Pavel stráví svoji svatební noc nakonec s Tami? Vůbec by mě to neudivilo. Jsem fakt zvědavá na pokračování, ale přijde mi to, jako by čtenář ty lidičky pozoroval jako nějaký podivný hmyz s podivnými sociálními zvyky. Možná by pomohlo, kdyby bylo sugestivněji popsáno, co ta hrdinka prožívá - takhle je aspoň pro mě osobně velmi těžké se do toho vžít. |
| | | Tak s Tomášem jsem doma - je to ten Pavlův přítel ze začátku, autorka na tu postavu nezapomněla, což je dobře - ale hrdinčiny duševní pochody mě dost iritují: spoléhá na to, že jí Pavel zkazí už třetí svatbu, zároveň ho touží trestat a ještě se něčeho bojí, ale neví čeho... tato mladá žena se notoricky potácí v tak strašných zmatcích a tak dokonale není schopná vlastního úsudku, že už mi to přijde jak karikatura - ale pak by to mělo být napsáno adekvátním stylem. - No ale je pravda, že je člověk zvědavý na pokračování, to se musí uznat! |
| | | Tak mezitím jsem zapomněla, jestli Tomáš byl ten snoubenec, co ho hrdinka podvedla a prozradilo se to prosteřdnictvím náramku, nebo nějaký kamarád z dřívějška. Už mám v těch všech mužských zmatek. Ale taky mám pocit, že je to napsáno obratněji, možná se autorka dostala do ráže... |
| | | Aháááá! Koukám, že to byl takový IQ test. Hm... |
| | | Opravdu moc hezky napsáno, jen mi vadí, že tam není vysvětleno, jak to bylo s tou středou (někdo dal lupičům mylnou informaci?). Jinak zarámování Pickem a Krejzou nemá chybu, zklamání lupičů na konci také sedí! |
| | | Úplný úlet. Marně se snažím přijít na to, proč to autor napsal a čím by to čtenáře mělo oslovit. Ano, je to hravé a to je dobře - ale přijde mi to takové samoúčelné. |
| | | Já jsem přečetla všechny díly, baví mě to a jsem zvědavá, jak to dopadne, zda se ta dívka nakonec od toho strašného Pavla, kterým je posedlá, odpoutá nebo ne - ale něčím mi to přípomíná červenou knihovnu, věčné peripetie Angeliky nebo tak nějak. Možná je to tím jazykem, který je dosti monotónní, z toho ten rozvleklý pocit. Nejsou tam jazykově nijak zvýrazněny napínavé situace, chybí tam vnitřní rytmus, aby se třeba střídaly klidnější mezihry s pasážemi, kde se děj prudce řítí vpřed. No nic, být autorkou, nejdřív to celé dopíšu a pak s tím dál pracuju - teprve pak z toho možná vyleze, co je podstatné a důležité a co třeba lze vynechat nebo zkrátit. |
| | | Text je hrozně pomalý a těžkopádný - prospělo by tomu tak polovinu vyškrtat, a také nějak oživit - třeba vnitřními monology dívky. Šlo by s tím dál pracovat, protože ten konec (probuzení ze sna) je až příliš předvídatelný, přitom ta situace je docela hezká, zajímalo by mě, co tedy ten dům "umí".
Teď k těm chybám: 2. odstavec: "nad otevřenou knihou" neoddělovat čárkami, naopak dát čárku před "a tak". 3. odstavec: A najednou z ničeho nic ? Nová realita - vynechat otazník a dát "nová" s malým n. "Druhá věc ale byla", "na každý pád" úplně vynechat. Opět čárka před "a tak". 4. odstavec: "doleva" dohromady. Po "takovými" čárka. Atd. |
| | | Tohle se mi ze všech textů od Michela líbí nejvíc. Realistické vylíčení všedního dne, pod povrchem vyciťujeme napětí a emoce, povedená pointa. Ten muž je svým způsobem v pasti, vzbouří se, otevřený konec - výborné. |
| | | Zase nadbytečné čárky (po "O velké přestávce" čárka není, po "A já jsem v této příhodě" taky ne).
Hezká povídka, dětské dialogy jsou moc povedené, možná by tomu ale prospělo plastičtější vylíčení jednotlivých situací - hlavně té, jak se kluci bojí, že dostanou nářez, vidí tu druhou partičku, objevuje se holčička... nevadilo by, že by se tím text trochu prodloužil, ale čtenář by do toho byl emocionálně vtažen. Také pointa se mi nějak nezdá - de facto zní "byla to poučná příhoda", ale nedovedu teď vymyslet, jak by se to mělo nebo mohlo vypointovat. |
| | | Je to napsáno hezkým jazykem, i když místy na mě působí až moc pateticky, ale špatně se to čte - asi proto, že je to od začátku do konce pořád stejně (hodně) emocionálně naléhavé a čtenáře to unaví, protože se v tom nemůže orientovat. Navrhovala bych sklenout tam nějaký oblouk od něčeho k něčemu, dát tam alespoň nepatrný děj a gradaci emocí. |
| | | Je tam několik čárek navíc - např. za "Do nemocnice a zpět". Popisy jsou povedené, potící se tlačenice v tramvaji tak hnusná, jak má být. Jak jsem pochopila, jde o autobiografický záznam. Kdyby to měla být povídka, asi by to chtělo nějak sugestivněji vylíčit, jak je tomu mladému muži špatně a co mu hrozí, a že ta fialová baba má možnost vidět, že mu opravdu není dobře - ale vidět to nechce. Pak by to mohlo končit tím jejím triumfálním zamáváním. |
| | | Běžné anglické texty jsem schopná číst, ale tohle ne. Snad jde o doslovný překlad něčeho, co je i v češtině docela makačka vnímat. Obecně bych doporučila dávat anglické texty na anglické literární servery, tam snad autor získá lepší zpětnou vazbu než tady. |
| | | Vybavuju si, že tady na Mezeře bylo tematicky podobné dílko, ale bylo takové "rozmlžené" co do tématu, stavby i úmyslu autora. Předpokládám, že jde o totéž po úpravě. Teď je to takové vyčištěné, lineární, ano, kamarádi si z něj vystřelili, takže se dostal do blázince, kam zřejmě stejně patřil, pointa je v tom, že si nikdy nepřizná pravdu... jediné, co mi pořád není jasné, je ten autorský úmysl. Má to být prostě groteska pro pobavení čtenáře? Nebo tragikomický portrét duševně vyšinutého hrdiny? Nějak mě to úplně čtenářsky neuspokojilo, snad by pomohlo, kdyby člověk toho hrdinu mohl třeba litovat. Jinak ten jazyk se spoustou slengových výrazů je hezký. |
| | | Působí to velmi autenticky, jako vylíčení vlastního zážitku, pokud to tak není a autor to napsal jen tak "cvičně", pak klobouk dolů! Není to ale tak úplně povídka - spíš jakási zpověď, včetně toho naučení na konec. |
| | | Musela jsem chvíli luštit, oč jde, protože Pobryndané spisy od Bukowského jsem nečetla. Údajně - jak jsem zjistila - obsahují i "umělecké manifesty" - možná že to autora inspirovalo k napsání této koláže, trochu eseje, trochu recenze a trochu uměleckého manifestu? Taky nevím, jestli ty úvahu o jazzu jsou zčásti odněkud citované, nebo ne, každopádně na můj vkus je jich tady moc, těžko jsem se na to soustřeďovala. |
| | | Chápu Maaty, pro mě to taky bylo strašlivě drásající, ale napsané je to moc dobře, včetně těch vsuvek z hlediska psa. Snad jen to "Pocházel z dobře situované rodiny..." je takové zbytečně didaktické, asi by šlo vyjádřit nějak obratněji, že to je rozmazlený fracek, odmalička zahrnutý úplně vším. |
| | | Je to zřejmě jen první část příběhu, takže je v pořádku, že chybí závěr. Je to autentické, zřejmě záznam vlastních zážitků, že? Vyjadřování je ale místy trochu neobratné, autorka zřejmě nemá moc "psacích" zkušeností. Už název - "podle skutečné události jedné slečny" - je divný, spíše "podle skutečných zážitků, života". Nadužívání výrazu "jemný, jemně" - je jich tam asi pět. "Touha ho pokořit" - není naznačeno, jak si to představovala, to by bylo zajímavé doplnit. "Stuha v mých vlasech" - určitě vynechat to "mých". "Vyzařovalo z něj nepopsatelné charisma" - nutno popsat! Byl to světák, suverén, frajer, působil sebejistě...? Spíše než "elektrika" (dopravní prostředek) dát "elektřina". "Na stole byla kytička a jediná orchidej" - byla tam kytička, orchidej nebo obojí? "Vůbec jsem netušila, jak moc jsme s Pavlem zamilovaní" - hodně nejasná věta, dívka si ještě neuvědomovala, jak silná láska se z toho vyvine? - Taky, jestli přišla o panenství, by neškodilo nějak naznačit, jestli byla ráda, že už to má za sebou, nebo jestli se třeba bála, že otěhotní apod. |
| | | Docela dobře napsané zábavné čtivo. Trochu mě zmátlo, že nejdřív mluvili o veletrhu v Brně a pak o kus dál o Francii, ono to sice dává smysl, ale člověku chvilku trvá, než pochopí, že starosta je TEĎ ve Francii a POTOM bude v Brně. "Lascivní župánek s trčícími bradavkami" působí dojmem, že bradavky jsou přidělány na župánku. Jinak OK. |
| | | Nebo mě napadlo - udělat pointu na druhou, ukáže se, že ten bláznivý doktor opravdu MÁ zázračnou bylinu léčící nádory, jenomže skončil takhle a lidstvo o ni přišlo... |
| | | Mně se to líbilo, je to kompaktní, má to hlavu a patu, vypointované je to taky, i když možná ne moc originálně, dobrá je ta forma - celé v jednom dialogu. Jazyk postav působí přirozeně, je fakt, že takhle člověk netuší, že to jsou blázni, kdežto kdyby používali nějaké divné výrazy, archaismy apod., mohlo by to celou dobu naznačovat, že je tam cosi vyšinutého, a možná by tím celé dílko bylo zajímavější. |
| | | No ono by to šlo taky napsat tak, jako že ten život dvou žen běží pořád podobně... ale v tom případě bych tam možná dala víc telefonickcýh dialogů, třeba tři, a do nich podobné fráze i opakující se děje (třeba zklamání z chlapů), aby byla názorně vidět ta monotónnost. |
| | | Je to dobře napsané, ta popisnost a ulpívání na detailech tomu právě dodávají ten odcizený, existenciální pocit. |
| | | Souhlasím, že je to moc hezky napsané, jen trochu tápu, jestli to celé je sen - asi ano, když se srpnové slunce mění v podzim a zimu. Dá se z toho snu vyvozovat, že hlavní postava je Ďuri, který žije s Ditou, dceru mají v Kanadě a on ty letenky minule přinesl ve stavu opilosti?
Také nevím, co je to "marí sa". |
| | | Je to moc hezky napsané, ale pokud to nemá být čirá poezie na téma "drsný život", pak jsem z toho zmatená. Netuším, co je to "omínali", ale za to autor nemůže. Muž uteče z domu, kde je žena s nemluvnětem, usne na sněhu a sežere ho vlk - ??? - proč se to všechno stalo? Muž je opilec? Před to "vyrazil" bych dala nový odstavec, aby bylo zřejmé, že to neudělal muž, ale vlk (aspoň doufám). |
| | | Zatím je to skutečně jen záznam, i když docela zajímavý, takže bych to nevyhazovala, ale spíš probrala a popřemýšlela, co tam nechat a jak to vygradovat a vypointovat, aby z toho vznikla povídka - vůbec nevadí, že bude mít formu dialogu. Jak jsou ty postavy staré, jestli jsou zaměstnané, jak velké mají děti, jestli mají chlapa a pod., to všechno by mělo vyplynout přímo z jejich replik. Hlavní niť vyprávění vidím v tom, že ta opuštěná žena shání nového mužského, ale žádný jí není dost dobrý. Na tom už by se dalo stavět. Např. by to mohly být dva dialogy, v prvním hrdinka prohlašuje, že muž XY je strašný, a v druhém - o pár dní později - je už do něj zamilovaná. Nebo opačně - zklame se a je z toho jasné, že historie se v jejím případě vždycky opakuje... |
| | | Jo ještě - četlo se mi to špatně, protože v tom nějak chybí čárky! |
| | | Docela půvabný záznam, i když chvílemi jsem se až trochu ztrácela v přívalu vyprávění. Oceňuju autentický jazyk. Rušilo mě, že Kudrnáč je střídavě s velkým a malým k-K,
Vikíř je psaný divně a možná to souvisí s tím "vikřikne". |
| | | Moc hezky napsaný anekdotický příběh, rozsah i zpracování odpovídá tématu, možná jen ta jedna postava mluví až příliš spisovně ("vždy bylo tvým koníčkem...") |
| | | Souhlasím s Kmochem, je to (již tradičně) moc dobře napsané, věrohodné, ale ty promluvy miminka působí jako citové vydírání nějakého pro-life fanatika. Hlavně ke konci! Nahradila bych je třeba nějakým sněním té mladé ženy, jaké by to děťátko bylo, kdyby se jí opravdu narodilo, co by z něj mohlo vyrůst a podobně. |
| | | Roztomilé vyprávění! Ale aby si to zasloužilo bod, ještě by to podle mě chtělo nějaké literární ozvláštnění, přesah, druhou rovinu... |
| | | Souhlasím se vším, co tu bylo napsáno, a myslím, že kromě umístění čárek na správná místa a kromě vymazlení stylu, aby vynikly všechny krásné obrazy, to především chce vyřešit stavbu. Je klidně možné napsat "dojmologii" z cesty do Rumunska, končící meditací při pohledu na moře, ale tady mi něco vyloženě vadí. Ta rozjitřená obraznost totiž vyvolává očekávání - a ono místo aby to gradovalo, končí to podivně, protagonista tedy byl v Rumunsku kdysi dávno, když v tom domě skutečně pobýval Ceaucescu? A teď se mu to náhodou všechno vybavilo? Ten konec by to měl všechno nějak logicky (nebo pocitově uspokojivě) uzavřít. |
| | | Nějak jsem se v tom ztrácela, myslím, že i když jde o zachycení snů nebo vnitřních pocitů, přece jen by to mělo mít nějakou "vnitřní dynamiku", což je ovšem pojem stejně mlhavý jako to, co mi v tomhle textu vadí. Možná je to ten druhý odstavec - ten je tam jakoby nadbytečný nebo zavádějící, jinak to docela hezky plyne, jak vypravěčka probírá různé způsoby smrti. Až ten poslední odstavec mě zase zklamal - co je to ten "svět jejích pocitů a myšlenek"? Každý z nás přece pořád žije ve světě svých pocitů a myšlenek! |
| | | Jo, taky bych byla strašně zvědavá, jaké promluvy o poznání tady zazní, pokud by to tedy byla povídka. Škoda. |
| | | Dík za vysvětlení, možná jsem byla zbytečně jen negativistická, třeba ty vypravěččiny průpovídky, co si sama k sobě říká, jsou hezké a vtipné. Ale celek přece jen nepůsobí úplně dojmem humorné nadsázky, možná by to chtělo ještě nějak přepsat, "vystajlovat", např. víc zdůraznit zpanikařené, nervózní vnitřní monology. |
| | | Celé by to asi šlo prokrátit, aby to bylo svižnější a aby bylo i jasnější, oč tady běží. Vypravěčka mi připadá jako pěkná neurotička, troublemakerka a kverulantka, kterou všechno úplně patologicky štve - ale obávám se, že tak to myšleno nebylo. Na počátku má hroznou trému, ale proč, když už je evidentně přijatá? Proč jí tak strašně vadí, že ráno přišla poslední? Dva kolegové náfukové a dvě kolegyně slepice, to se asi najde na každém pracovišti, oběd v bufáči je bůhvíproč vylíčený jako strašně odpudivá záležitost, no a teprve ta rána loktem do břicha mi připadala jako skutečný ústrk. Ale nikoli důvod k opuštění tohoto zaměstnání. Neškodilo by naznačit, o jakou práci běží - co je tak strašného na Francii a dobrého na Izraeli? Vyprávění celkem zbytečně začíná třetí osobou a pak je celé v první osobě. Věta "v mé tváři je vidět zmatek" je nepřirozená - lépe "asi se tvářím zmateně". "Ti" se uprostřed textu nepíše s velkým T. |
| |
|
|
|
