Deprecated: Function split() is deprecated in /DISK2/WWW/dartagnan.sk/mezera-archiv/404.phtml on line 28
mezera.org - Literární server - Dilo - Zdusena vec ID9581
Něco zdušeného se probralo k životu. Asi ani nechtěla, jenže cosi ji přimělo vzpomenout si. Na tu podmanivou sílu, která ji bez ustáni nutila k úsměvu, slzám i zmatku. To, co vždycky zabralo. Stačil závan větru, vůně, určitý pohyb času nebo světa. Přesné znamení, které ji vrhlo do víru událostí. Už je to tak dávno, skoro si nepamatuje na ten pocit. A z ničeho nic se to ukázalo znova.
Zklamalo ji, že je někde jinde. Neprožívá to tak, jak by chtěla, protože je v jiném světě. Nechce nic vysvětlovat, nad ničím přemýšlet, pouze se nechat unášet – hudbou, filmem, city. I když už jsou hodnou dobu na jiném místě možná v jiné realitě. Ne zemřelé ani vyschlé, pohybují se mimo ni.
Občas se přistihne při pohledu na nebe, chce létat. Stojí u okna a kouká se na tu výšku. Zachrání ji někdo, když udělá krok dopředu? Neuvědomí si, že umí vlastně létat? Chtěla by, ale zase jsou tu ty zábrany, nepoddá se pocitům v jiné realitě. Ví že by dopadla na tvrdou zem. Ale ty oblaka... myšlenka ji neopouští.
Kouká na ostří nože, stejně nevěří tomu, že by vykrvácela. Někdo by přišel, pomohl ji, jiný by odvrátil obličej a zavřel dveře. Nechal by z ní unikat život, je to její přání. Našel by se někdo takový? Asi ne, ale třeba by byla překvapena.
Ale co noční jízda autem? Sedí jako spolujezdec, za okénkem rychle utíká příroda, města, vesnice, uplynulý čas jejího života. V tomto případě by se nic nestalo, vždycky se to dá svést na opilého řidiče, nebo mikrospánek. Ale co kdyby přežila jenom ona? Povytahovala by mrtvá těla svých kamarádů a koukala by se na doutnající auto. Dokázala by s tímhle obrazem žít? Měla by ho tam vrytý nadosmrti. Ne, tohle nejsou zábrany, tohle je strach nad zmařením životů ostatních lidí, tohle by si na triko nevzala. Ale ve vzduchu je pořád ta otázka co kdyby?
Z prášků měla vždycky strach. Různobarevné oblázky, které nadělají paseku. Nerada zvrací, co kdyby se to náhodou nepovedlo. To riziko je tu vždycky. Zase ty zábrany. Pořád je v malé bublině ve své posteli a přemýšlí. Pocity se vracejí, bolest světa ji rozevírá staré rány, krvácí.
Tomuhle bohužel nikdo nezabrání ani fantazie ani realita. Něco zdušeného se sápe na povrch. Už to jednou dovolila, co by se stalo tentokrát? Neví, ani to nechce zkusit. Takže co zbývá? Nechat krvácet staré rány ji už nebaví. Zavře oči a doufá, že se probudí ve svém světě, ne ve světě svých pocitů a myšlenek. Nemá je ráda. Jsou moc ponuré, už nechce krvácet.
S tím nesouhlasím, každý v něm nežije. Ten druhý odstavec je tam podle mě zásadní. Z prvního vyplývá, že se něco objevilo a ona v druhém odstavci mluví o tom, že už to neprožívá tak, jak by chtěla. Už je prostě jinde. Ale v pohodě, vidíme to jinak. Jako kritiku přijímám. Dík.
Nějak jsem se v tom ztrácela, myslím, že i když jde o zachycení snů nebo vnitřních pocitů, přece jen by to mělo mít nějakou "vnitřní dynamiku", což je ovšem pojem stejně mlhavý jako to, co mi v tomhle textu vadí. Možná je to ten druhý odstavec - ten je tam jakoby nadbytečný nebo zavádějící, jinak to docela hezky plyne, jak vypravěčka probírá různé způsoby smrti. Až ten poslední odstavec mě zase zklamal - co je to ten "svět jejích pocitů a myšlenek"? Každý z nás přece pořád žije ve světě svých pocitů a myšlenek!
Vau, klobouk dolů!!!! Bod číslo dvě máš na výbornou, to se musí nechat. Sebevražda to nebyla - to něco co se sápe na povrch přece nasvědčuje tomu, že právě to něco ji dokopalo, aby o tom přemýšlela.
K tomu zbytku - víc náš a její svět.... to se nedá specifikovat, zkus to brát jako sen - ve snu se může stát všechno, ale i přes svůj pud sebezáchovy to neudělá - ve snu přestane bít srdce a proto by se to odrazilo i do reality, umřít nechce, protože jsou tu furt ty zábrany. Samozřejmě, že si můžeš vybrat, jestli budeš žít ve svojí hlavě/ve snech. Nebo ve světě, který obývají i ostatní lidi. K bodu číslo jedna - nedá se to zas tak rozebrat, jde o to, co si pod tím ty - jako čtenář sám - představíš, nepytvej to zbytečně moc. Měl by to být přechod ze snu/její hlavy do reality;)
1. Upřímně řečeno nějak se neorientuji mezi těmi přechody ze světa do světa. Jediné, co je pro mne zřejmé, že ve 4 odstavcích se řeší sebevražda. Ale nějak mi nedochází, z kterého světa a v kterém světě by při tom vlastně autorka/hrdinka chtěla být.
2. Něco zdušeného se sápe na povrch. Něco, co už tu jednou bylo, ale čemu nechce dopřát prostor. Přemýšlím, co to může být. Sebevraždu odmítla. Takže ta tu nebyla. Co to tedy je? Že by jen pokušení o ní přemýšlet? Strach, že podruhé by nemusela odolat? Že by našla způsob, o kterém by nepochybovala?
3. Nezbývá než žít??? Žít jako útěk před strachem, co kdyby sebezabití nevyšlo?
4. "probudí se ve svém světě, ne ve světě svých pocitů a myšlenek..." Který svět je víc NÁŠ než svět NAŠICH myšlenek a pocitů?
5. Mám tomu rozumět tak, že je svět reality a svět mého výkladu/vnímání reality? Lze to oddělit a vybrat si z těch dvou světů ten, ve kterém budu žít?
