| Děl | : | 8165 | | Komentářu | : | 42973 | | Členů | : | 923 |
|
|
Zas k*nd plnej monitorID: #9634 | Autor | Theodorowitz |  | | Vytvořeno | 26.01.10 01:19:44 | | Kategorie | Próza | | Téma | Porno, Absurdity, Vztahy, Milostná témata | | Počet návštěv | 246 | | Dílo sledují | |
Vytvořil v Džimpu srdíčko. Fakt hezký, udělal ho průhledný a zasadil jej do druhýho vokna, kterýmu vobarvil pozadí na rudě červenou.
Pak pustil to zasraný porno.
Šéf mu napsal časy vybranejch scén na papír.
Výhoda.
Ne!
Přímo krása!
Konečně to nemusí vidět celý, jako za starejch časů. Jako by to bylo včera, když se rozmohly tydle Dévédéčka a bylo třeba nějakejch blbů, aby tomu udělali menu.
To bylo večerů tehdy, když si před vobrazovkou mačkal péro jak blázen, protože ho na tom filmu bůhví co vzrušovalo.
Bylo mu sedmnáct.
Jak to obvykle u týhle práce chodí, potkal kamaráda ze starejch časů, co měl plnej telefon dobrejch kontaktů a hubu voslintanou vod sebechvály. ,,Dělám pro jednu dobrou firmu!“ prej. ,,Pošlou mi film a zvukovou stopu a musim to všechno upravit, předělat do hádéčka a sestříhat!“ ,,Hm Hm...“ řekl na to tehdy
,,A hledám někoho, kdo tomu udělá menu! Ty seš prej na tu grafiku nějakej dobrej!“
,,Hm Hm...“
,,Myslíš, že bys na to měl?!“
,,Hmmmm...“
A od tý do by to takhle chodí. Už vosm let.
První scéna byla zajímavá. Čurák zajíždějící do kundy. Jak originální! Vybral z toho pětivteřinovej, nehybnej záběr, ten vyextrahoval a vložil do jinýho okna, kde přidal smyčku. A teď se to může furt opakovat dokola, věčnej šoust, než se tomu zasranýmu noťasu vybije baterka.
Potom převed to srdíčko z Džimpu do džejpegu a vložil to do porna. A je to! V srdíčku zajíždí čurák do kundy, ještě přidá zlatý, teplý písmo a má základní menu.
Cvakly dveře, Vona přišla tak brzo! To je prdeli.
Scéna číslo dvě: Čurák zajíždí do prdele. To bude vokno na bonusy.
,,Ahoj...“ řekla a sedla si vedle něj. ,,To vypadá hezky...“ komentovala, pozorujíc novej výtvor.
,,Co tu děláš?“ zeptal se.
,,Šéf mě poslal domů dřív, kvůli tomu, co se včera stalo Fidlínovi.“
,,Jakýmu Fidlínovi?“ ptal se, když vzázel scénu dvě do srdíčka.
,,To je jeden kolega...“
,,Aha. A co se mu stalo.“
,,Měl autonehodu, asi už nebude chodit.“
,,Aha...super.“
,,Cože?“
,,Nic, co bude k večeři?“
,,Koupila jsem těstoviny....“
,,Aha...“
,,Dám k nim takovou tu zelenou pastu....jak ji máš rád...“
,,Aha...“
,,A omáčku s masem....“
,,Aha...super...“
Zvedla se a odešla do kuchyně uklidit žrádlo.
Ještě musí udělat okno pro nabídku jazyka a titulků... a taky pro rychlej výběr scén. To bude ze scén tři a pět. Našel si je na časový liště.
Scéna tři byl černej čůrák, co zajíždí do bílý kundy a scéna pět bílej čůrák, co zajíždí do černý kundy.
Tohle ho jednou zabije....
Zazvonil mu telefon.
Byl to ten dement.
,,Co chceš?“ štěkl do telefonu nepříčetně. Na druhym konci chvíle ticha.
,,Jseš v pohodě....?“ zeptal se ten Dement.
,,Ne! Co chceš?“
,,Už máš udělaný to menu?“
,,Pošlu ti ho zejtra.“
,,Už to děláš dva dny ty vole, tohle bys měl mít za jeden večer....!“
,,Hele chceš menu, nebo mě chceš srát?“
,,Takže zejtra.“
,,Jo, zejtra...“
A položil to.
Dement mu ten den volá už potřetí. Ten Dement má tři prdele času, protože má tu nejlehčí práci. Finální mrdku tohodle projektu. Dělá jen připosraný bůklety, aby si každej uslintanej perverz mohl honit u obalu toho filmu dřív, než si ho pustí.
Ten Dement....
Chlastá sedm piv denně a jako vedlejšák píše scénaře do reality show....jako by kurva reality show nějaký kurevský scénáře potřebovaly.
A na ty bůklety se vždycky ožere a píše, o čem to porno je
Uvidíte největší haldu chlupatejch kundiček ve svým životě. Nebo: Hlavní hrdinka mladá cudná dívka Cynthia, ztracená v městě plném hříchů, pomalu podléhá sexuálním vlivům perverzních spolubydlících i mladíka Fernanda, který se pomalu mění z vášnivého milence na odporné zvíře.
A tak dál a tak dál.
Jsou to všechno sračky.
Před nosem mu přistál talíř.
,,Co to má bejt?!“ ptá se Jí šokovaně.
,,Těstoviny...s tou pastou...jak to máš rád...“
,,Ale já nemám hlad!!“
Mlčení, pak talíř vzala a chvíli na něj vejrala jak mučený štěně.
,,Tak já ti to schovám na večer miláčku...ano?“
,,Super...“
Odešla do kuchyně a položila to jídlo na pult. Pak jen slyšel, jak za sebou zavřela dveře od ložnice.
Konečně klid.
Zvuková stopa!
Zapomněl na zvukovou stopu do prdele!
Teď ji bude muset vyextrahovat mimo, všechno to zase vyčasovat jak debil, protože se zase projevila ta jeho demence. Kurva!
To by okradl všechny ty perverzáky o to bušení, mlaskání, dejchání, úpění....a nedostal by ani zaplaceno...
Musel si to pustit zase v jinym vokně. Z tý scény vytáhl zvuk, pak se vrátil o několik minut napřed a ze začátku toho porna vytáhl takovou tu dementní, melancholickou hudbu, co hraje totálně všude, ale on ji musí pustit od začátku. Ty dvě zvukový stopy překryl. Dal tam zase smyčku a jako další lištu vložil do tý první práce, s tím srdíčkem. V nabídce programu pak zadal přehrát film a hej hola! Práce hotová.
Teď musí ještě vymyslet, jak rozbliká to zlatý, teplý písmo nabídky. Možná ho rozdělí na tři stejný okna a jen změní tmavost....a pak by to mohl promíchat...vysledek by byl stejný...akorát možná...
Málem se posral, když ucítil na rameni něčí ruku.
Trhl sebou jak v horroru. Za zády mu stála ona.
,,Ježiši KRISTE!!!“ zaječel. Ucouvla a oběd nahodila ten svůj ublížený pohled. ,,Nemůžeš mě nechat bejt?! Ani když pracuju?!“
,,Promiň...“ utrousila dívajíc se do podlahy.
,,Do hajzlu! Málem mi vyletělo srdce z....z...“ nevěřícně na ní pohlédl. Byla skoro nahá...ne nahá, ale prostě skoro. Na jejích štíhlých nohou černé kozačky s vysokánským kramflekem, dírkované punčocháče. Rajcovně červená tanga a černo-rudý korzet. Jak si ji tak prohlížel s otevřenými ústy, ani si nevšiml, jak je celá rudá studem.
,,Líbí...?“ špitla tím svým nevinným hláskem?
Ještě jednou sjel pohledem od zhora dolů a zdola nahoru.
,,Co to je?“ zmohl se.
,,To jsem si koupila...říkala jsem si, že bychom si dneska mohli trochu zařádit miláčku...“
,,Cože?“
Co proboha myslela tím slovem ,,zařádit,,?
,,Ale to snad není třeba ne...?“ zeptal se.
,,Já....nevím...“ odpověděla a opět skopila oči.
Nemohl věřit tomu, co slyší. Slovo ,,zařádit,, co to proboha je? A to, co má na sobě? Prokrista! Vždyť to na ní vůbec nesedí! Vona taková slušná, v životě ji neslyšel říct jedinný, takhle blbý slovo.
,,Dlouho jsme se nemilovali...“ špitla nevinně. ,,Myslela jsem, že bych to mohla nějak zpestřit...“
,,Jak zpestřit?!“ zvýšil nevědomě hlas. ,,Vždyť to děláme furt! Co myslíš tím, že zpestřit?!“
,,Nemilovali jsme se už měsíc...“
Vycítil ten její důraz na slovo ,,měsíc,,. Štíplo ho v hlavě jako sršeň. A druhou ranou bylo zazvonění telefonu. Vrhl se po něm, jak když střelí.
,,To je čurák ty vole!!“ zařval a zvedl to. ,,Můžeš mi laskavě přestat volat ty kreténe!?“
Zase chvíle ticha. Ten Dement si vždycky dával na čas.
,,Volal mi šéf, a nejsem u tebe žádnej kretén.“ povídal s mírnou dávkou nasranosti.
,,A co chtěl ten zmrd!?“
,,Pamatuješ si, jak si dělal menu pro tu elektronickou kuchařku?“
Samozřejmě, že si to pamatoval. To byl děsnej svátek, je to asi měsíc. Konečně dělal něco jinýho, než posraný porno. Dostal v prezentacích hroznou haldu receptů staročeský kuchyně. Udělal tomu meníčka a upravil písma. Zní to sice nudně, ale po těch monotóních letech...dělal to prostě s takovou chutí, že ho i ta posraná práce začala docela bavit.
,,Jo. Pamatuju si to...“
,,No, tak šéf říkal, žes to posral a nedostaneš prachy.“
,,Cože!?“
,,Jo...prej si všude jen přes kopírák dodával slova a tak je tam všude ,,kedlík,, místo ,,knedlík,,“
,,No to si dělá kozy do prdele!!! Tak ať mi to pošle a předělám to!“
,,To už vole nejde....to cédo je už v trafikách...prostě sto posral.“
,,Do píči...“
,,A co to menu, co děláš teď?“
Zhluboka se nadechl a zařval:
,,Můžeš mi dát ty čuráku laskavě pokoj vole!!? To zasraný menu ti pošlu zejtra! Prostě ti ho pošlu zejtra do prdele!!!“
Ale odpovědi se už nedočkal, protože to Ten Dement položil.
Mrsknul s telefonem na stůl. Opřel se do křesla, podepřel pěstí bradu a dívajíc se na monitor, uvažoval o vraždě. Opět ucítil její ruku na rameni.
Vona byla zlatá. Jen co pravda. Hrozně nadaná empatií a do toho byla prostě hodnej člověk. Občas se divil, že ho už dávno neopustila. Měla vždycky pochopení v těhle těžkejch časech a zatím mu pokaždé pomohla...její smůlou bylo, že on o to jen málokdy stál.
,,Jdi pryč...“ procedil tiše mezi zuby. Ani se na ní nepodíval. Jen cítil, jak mu ruka pomalu mizí z ramene. Poté sotva slyšitelný vzdych a vzdalující se klapot podpatků. Zavřela za sebou dveře od ložnice a až poté se rozhostilo naprosté ticho.
Měl v tu chvíli pomyšlení na všechno, jen ne na práci. Zavřel všechny okna, aby měl čas přemýšlet nad tím, co vůbec dělat, aby se odreagoval. Karty ho přestaly bavit před pár lety. Hledání Min ještě dřív. Na mail mu posílají jenom práci a na pičovinky kolem muziky si připadal už moc starej.
Zvedl se od stolu a přešel ke kuchyňské lince. Na pultu pomalu chladlo jídlo, dal ho ještě ohřát a otevřel si k němu pivo.
Po pár soustech mu došlo. Že má vlastně doma poklad. Že má ta jeho dívčina i s těma svejma špinavejma blond vlasama, propadlejma tvářema a vystouplejma kyčlema přece jen něco do sebe.
A ta pasta na těch pojebanejch těstovinách byla přece jen vynikající.
V tu chvíli si nevzpomínal třeba na jedinnou chvilku, kdy by na něj křičela, nebo kdy na něj byla doopravdy naštvaná. Vždycky říkala: ,,Když na tebe být naštvaná prostě nejde...nebo ne moc dlouho, víš? Miláčku...“
A možná se přece jen přepočítal s tou prací. Do hajzlu s těma zmrdama. Celej život jen potkává lidi, z kterých číší slizskost a kterým bylo vidět na očích, že jen čekají, až se jeden posadí, aby mu mohli vysát krev. Jeho vlastním fotrem počínaje a zkurvenym šéfem konče. A měl vždycky jen ji, o kterou se dokázal doopravdy opřít.
Dopil pivo, umyl po sobě talíř a přesunul se do postele.
Už spala...a pokud ne, dokázala to opravdu výborně hrát. Litoval toho...možná by se jí mohl odměnit za tak výbornou večeři. Možná i trochu jinak, než bohapustým mrdáním...měl třeba chuť jí jen líbat...třeba se jí i dotýkat...
No jo...ale když to tak vezme...
Ona je ta práce pro ty ženský asi i docela těžce zkousnutelná. Dělala, že jí ty věci okolo zajímaj jen proto, že ho prostě měla ráda. Sama byla typická, kancelářská myš. Papíry, čísla, svačina, papíry, čísla, oběd, papíry, čísla....
Neměla sama o technice šajn. Vůbec netušila, jaký všechny vokliky musí člověk vymejšlet jak debil, aby dokázal stvořit něco, co neumí žádnej, byť sebechytřejší program. Stále v tom bylo něco uměleckého...něco, co normální holka, jako ona, prostě nepochopí. Vzpomněl si na jeden rozhovor u snídaně, je to asi půlrok....bohužel na něj nejde zapomenout. Prozradila mu, že by chtěla založit rodinu. Když se zeptal, co to jako obnáší. Tak z ní vypadlo, že si musí najít ještě jinou práci, aby uživil případné dítě.
No...a v tu chvíli mu zaskočila houska co jedl.... a skončil ve špitále, protože ji už ze sebe nedostal. Pamatuje si, jak ho vezli po tý nemocnici na lůžku, jak se dusil a jak nad ním mihotala ta světla jak ve filmu...
...ty vole to nezní špatně....
Co kdyby se vysral na tři různý barvy a promíchávání toho zlatýho písma? Stačilo by přece nápisy okopírovat třikrát do jinýho okna, pak udělat ve zlatym písmu černý, krátký pruhy a ve všech oknech by byly akorát jinak a jinde. Takovej jako světelnej had. A pak by to hodil přes vrstvy a časovou osu na sebe a měl by to. Nebude to vypadat tak dobře, ale i tak je to míň práce....ty vole ty seš génius...úplnej machr...
,,Spinkáš...?“ zeptala se. Nezněla nějak rozespale. Předstírala to celou dobu. Natočila se k němu a rukou ho obejmula přes hruď.
,,Co blázníš...“ zahrál chraplavě ,,Vzbudila jsi mě...“ otočil se na bok, čímž odmítl nejen ji, ale i její objetí.
Uslyšel za sebou ten typický, sotva slyšitelný vzdech a pak to, jak se k němu otáčí zády.
Ale dneska není na nic čas. Musí vstát brzo. Musí udělat ještě tuhle poslední věc a poslat to Tomu Dementovi. Musí si to nějak vyžehlit u toho zpíčenýho šéfa. Musí mu to vyjít. Bude to zas nějak v pohodě...
Zas kund plnej monitor.
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | |  | To Theodorowitz:
Ale stojí, milý příteli. Na pravopisu záleží. Pokud by jsi to chtěl vydat, redaktor by to přelétl očima a pokud by narazil na víc chyb, než je ochoten tolerovat, hodí to do koše, aniž to dočet. Nemá totiž čas na korektury. A tohle není z mé hlavy, tak chytrý zase nejsem. :-) |
| |  | ...jasně, že na trojtečkách literatura nestojí, ale je to o precedensu. Ve čtenáři vždycky psané slovo fixuje vzorce pro dané výrazy. A taky je to o sebeúctě. Já tedy nejsem žádný militantní jazykový obrozenec a dokážu vyrobyt hruPku zcela triviální, nicméně nemám potřebu ji obhajovat.
Text samotnej je moc dobrej.
|
| | | Vážně René? Nevím, ale mám pocit, že literatura na systému teček nestojí. Jazyk nestuduju a píšu jen tak, abych ho úplně zbytečně nekurvil. |
| | | Dialogy živé, to je v pořádku, ale zdá se mi to dost zdlouhavé, děj se příliš neposouvá, kdybych kus přeskočil, nic by se nestalo. A pak jsem si všiml dost chyb. Místo čtyřtečky by patřila třítečka za kterou patří vždy mezera. |
| |  | Úžasně realistický vhled do života té postavy, konečně mám hrubou představu, jak se dělají webovky nebo DVDčka nebo co to bylo. Ještě by to chtělo dotáhnout jazyk - jsou tam hyperspisovná místa (1. řádek - zasadil jej, dál v textu - její smůlou bylo). Má to i černý ironický humor - jak dělá porno a ta partnerka je přitom totálně zanedbaná. A jak on se brání založení rodiny, ale není to tam explicitně řečeno, ani si to ta postava nepomyslí. Bezva. |
| |  | dobrý, no, čtivý :) |
| |  | dočet sem a dobrý |
| |
| | | | doporučuji 3 | | Jaga | | prostořeka | | hobboe |
|
|
|
