|
|
|
| Děl | : | 8165 | | Komentářu | : | 42973 | | Členů | : | 923 |
|
|
Víc už nemámID: #9492 | Autor | Lejdik |  | | Vytvořeno | 07.01.10 20:19:05 | | Kategorie | Poezie | | Téma | | | Počet návštěv | 235 | | Dílo sledují | |
V pokleku bývá tvoje síla,
v sepjatých rukou tyčí se stožár.
Modlím se.
Modlím se na hlas, trhám zvony,
oddaně plachtu nadouvám.
Dokolen třísek na tisíc se zarylo,
v bolestném strnutí tě volám.
Krví vykoupím životy,
padnu na mramor čelem,
roztříštím kosti na padrť
jen pro jeden jediný moment.
Pro pohled jednoho zrnka
z věčnosti času tvého bytí.
Pro syna, mé dítě,
pro život a uzdravení.
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | |  | Obsah s člověkem zacloumá sám o sobě... Zpracování mi moc nesedí, ale chápu, že když je člověk plnej bolesti, tak to takhle může cítit...
P.S. "do kolen" by asi mělo být zvlášť. |
| |  | smutné.... |
| |  | Obsahu rozumím - doufám - přesto je to na mne nějak moc ,,patetické", což je škoda, protože to spíš odrazuje než ,,láká"... Modlím se nahlas - by mělo být asi dohromady.. |
| |
| |
|
|
|
© Archiv 2007-2010 mezera.org ,
created by Dartagnan
|
|