Formálně nic objevného, žádná obrazová ani jazyková originalita, vše jaksi konvenční. Stále stejná písnička.
Tentokrát se zastavím i u obsahu. Do prvního verše druhé sloky to ještě drží nějakou nit. Ta se pak ale zašmodrchává. autorka se ztratila v rýmech a formě a neuhlídala obsahovou jednotu - šestý verš je jaksi mimo. jakoby to propojení obou slok autorku vyhodilo ze sedla. 5 veršů mluví o lásce a najednou z ničeho nic je tu podzim života? bez jakékoli vnitřní, logické obsahové vazby? Je to jako pěst na oko. Nejspíš tam mělo být něco jako "...v života podzimu stihla nás..." jenže to je rytmicky příliš dlouhé a škrty z toho udělaly "přílepek".
A závěrečné dvojverší je ještě jinde. Na zimu se srdce vypnou? Rozpojí? Odláskují? jaké JARO přijde po PODZIMU ŽIVOTA? Má to být odkaz na posmrtný život nebo jen hříčka s ročními obdobími? to "vypnutí" na zimu dává smysl jen s posmrtným jarem (žádné roční období lásku nepřeruší). Pak ovšem není zcela relevantní očekávat fyzický kontakt, toužit po něm (chci vzít do náruče, chci pohladit vlasy, chci zlíbat, z toho chtění jsem rozechvělá) a najednou stačí pouhé nefyzické sladění tlukotu srdcí? nebo snad dokonce víra v pokračování v příštím životě? Sorry, ale moje srdce by už tak silnou kávu nerozdýchalo...