Deprecated: Function split() is deprecated in /DISK2/WWW/dartagnan.sk/mezera-archiv/404.phtml on line 28
mezera.org - Literární server - Dilo - Ukradene prasatko ID9960
Rychle jsme vyběhli ven. Na chodbě se na zemi válelo klubko těl. Zahlédl jsem známého vesničana z šesté třídy a Lacka. Divoce do sebe tloukli.
„Cikáne jeden, zasranej, zlodějskej,“ ozývalo se z podlahy.
„Sem ti říkal, děcáci, všiváci, všude jen kradou.“
„Parchanti z děcáku,“ ozývalo se z hloučku dětí kolem.
Na zemi se objevila krev. Odhodlaně jsem postoupil dopředu. Dopředu postoupilo i několik vesničanů. Tu mě za ruku uchopil Váňa a prosebně se podíval. Snažil jsem se ruku vytrhnout.
„Co je to tady?“ ozvalo se přísně. Chodba se v mžiku vyprázdnila.
„Těšte se venku,“ ozvalo se ještě.
Tělocvikář chytil kluky za uši a odváděl je pryč. Ozvalo se zvonění.
Ve třídě jsme se dozvěděli, že včera Lacko ukradl v nějaké šatně porcelánové prasátko s penězi. Patřilo prý Honzovi, klukovi ze šesté cé. Lacko, ty jsi ale blbec, běželo mi hlavou.
Najednou jsem dostal strach. Oni na nás budou čekat venku. Jak se dostaneme do domova? Nenápadně jsem pohlédl na Váňu. On se prát neumí. A ostatní? Přelétl jsem třídu pohledem. No, nějak to dopadne. Zahodil jsem starost za hlavu a věnoval se zlomkům.
„Čitatel a jmenovatel…“ zněl třídou jasný hlas matikářky.
Venku nás čekali za kostelem. Byli čtyři. Čtyři vesničani. Tři šesťáci a jeden páťák. My jsme byli tři. Tři z dětského domova.
„Věděli jsme, že tudy půjdete,“ prohlásil Honza vítězoslavně.
Asi by to byla pořádná nakládačka, kdyby se najednou neozvalo: „Kájo, můžu si vzít to modré prasátko, co máš na stolku?“
Blížila se k nám malá holčička s copánky.
„Jaký prasátko? Co to meleš?“ Kája, kluk z páté třídy, zrudnul jako rak.
„A jak to, že nejsi doma?“ zakřičel na ni.
Holčička byla jeho sestra.
Nastalo ticho.
„Karle, ty prachy jsi ukradl ty, viď?“ ozval se potichu Honza.
Na druhý den Karel nepřišel do školy.
Tehdy jsme my, kluci z dětského domova, s rukama kolem ramen, radostně vešli do zámku. Rychle se rozneslo po domově, že peníze Lacko neukradl.
„Dyť sem to řikal,“ opakoval každému šťastný Lacko.
píšeš moc dobře, ta poslední věta tomu dává zcela nový rozměr, není to jen historka s morálním ponaučením, ale to "objevil něco nového" je něco jako přidaná hodnota, jestli mi rozumíš...
mně se tvůj lehce strohý a zdánlivě jednoduchý styl moc líbí... dodává povídce na autentičnosti
Jaga: děkuju moc. :) Už mi to halt nemyslí, hlavně že doma furt říkám, kontrolujte všechno po sobě, než to do světa pustíte. :)) Díky.
Jasně, propracování by to zasloužilo, možná je tento stav proto, že je to "vytržená" kapitola z knížky.
Zase nadbytečné čárky (po "O velké přestávce" čárka není, po "A já jsem v této příhodě" taky ne).
Hezká povídka, dětské dialogy jsou moc povedené, možná by tomu ale prospělo plastičtější vylíčení jednotlivých situací - hlavně té, jak se kluci bojí, že dostanou nářez, vidí tu druhou partičku, objevuje se holčička... nevadilo by, že by se tím text trochu prodloužil, ale čtenář by do toho byl emocionálně vtažen. Také pointa se mi nějak nezdá - de facto zní "byla to poučná příhoda", ale nedovedu teď vymyslet, jak by se to mělo nebo mohlo vypointovat.
René Vyvařil: děkuji. :)
Povídka je z knihy Dětský domov-záchrana i prokletí.
Napsal jsem ji ve světle vlastních a skutečných zážitků z pobytu v DD, kde jsem pobýval 15 roků.
No, přečet jsem. Dobře napsaný, bez chyb, jenže... Pointa byla více než jasná, cikán domněle něco ukradl, aby se pak zjistilo, že to nebyl on... to je laciné. A potom, další věc, co mi vadí ještě víc, je přílišná spisovnost jazyka hrdinů. Opravdu si myslíš, že se takto mezi sebou baví? Aby řeč byla autentická, musel bys dílo označit hvězdičkou... :-)
