Tím městem jsme šli
vedeni sny
dotýkajíc se svými stíny
jako kmeny
jež mají větve obnažené jako my
když vzpínáme se
odkudsi
v tiché noci
jako odlétlí ptáci
a naše stopy
jako malé hroby
ty právě zapadají listy
když podzim cosi pohřbívá
stál jsem u stromu
objal tvoji kůru
a ty jsi vzdychla
konečky prstů jsem napsal
nekonečnou báseň
na tvé tělo