Chcípák, jak se tomu blbečkovi obecně říkalo, měl jednu úžasnou vlastnost.
Chcípák neměl cit.
Bůhví, jestli to bylo vadnou spermií jeho fotra, nebo následně blbou výchovou jeho matky...
Pravdou ovšem je, že sme mu tudle vlastnost všichni záviděli.
To si pak člověk vzpomene na ty chvíle, kdy sme s Pokrytcem seděli v hospodě a navzájem si vylejvali na hlavu sračky o ženskejch, co sme měli, co nás opustili, nebo co nás nechtěj. Vobčas sme brečeli jak malý smradi a smutek sme zaháněli pivem, panákama nebo vhodně načasovanou rvačkou. Bylo potom těžký vzít do hospody i Chcípáka, toho malýho, vošklivýho arciprcíře a poslouchat jeho úchylný žvásty.
,,Ty vole celou ruku sem do ní našrouboval!“
,,Do který myslíš vole?“
,,Vole Plavkyně...kámo vona měla úzkej vchod...ale za tím měla prostě vlastní vesmír, chápeš!“
A při tomhle vypravování se dycky chlámal jak debil, až se mu zamlžovaly brejle.
,,Seš úchyl Martine....takovej náš malej úchyláček.“ rejpal do něj vždycky Pokrytec.
,,Ale hovno vole! Co je na tom úchylnýho, dyž sem jí strčil dovnitř led???“
,,Jakej LED kurva????“
,,No led...prostě led....vona se pak jako stáhla....chápeš?“
Někdy bylo prostě těžký ho poslouchat. Měl v tomhle trochu jinou mentalitu, než já a Pokrytec. My sme si těch našich nabíječek vážili. Měli sme za to, že když už se chováme jak asociální kreténi, co se mejou jen ve svátek a pro který je největší kulturní zážitek bordel či non-stop....tak že jsou ty ženský svatý, když s náma vůbec vydržej.
Ale Chcípák to měl prostě jinak. Znali sme třeba jednu arabskou holku. Nechutnou arabskou holku. Vypadala tak na deset, mluvila tak na sedm, psala tak na pět... a jestli i myslela, to nikdo nikdy nepostřeh. Byla to prostě obyčejná, mrňavá, odporná, chlupatá, arabská holka. Jednou se Chcípák zase vožral těma svejma dvojkama bílýho a vypustil z huby další ze svejch mnoha nesmrtelnejch hlášek.
,,Ty vole... ne, že by mě nenapadlo ji zmrdat... ale prostě, to by bylo jako zmrdat někoho slavnýho... chápeš... třeba Havla!“
No není na zabití ten člověk?
,,Proč zrovna Havla ty debile???“
,,Neeee....prostě že je to nereálný... chápeš?!“
Jednou mi třeba napsal po nějaký pitomý, sociální síti:
,,Čus vole. Nemáš doma nějakou prádelní šňůru?“
,,Na co prádelní šňůru?“
,,To ti pak vysvětlim.“
,,Nemám, možná akorát vlečný lano.“
,,To ne, to prokluzuje. Tak nic, dík.“
Pak sme si šli sednout do hospody a vypadlo z něj, proč tak urputně shání nějakou posranou šňůru.
,,Prostě jí svážu, chápeš?“
,,Koho kurva svážeš???“
,,No Baletku!“
Baletka byla taková hrozně hloupá, ošklivá.... vlastně vším totálně odpudivá slečna. Která mu navíc žrala zamilovaný řečičky a ani jí po letech nedošlo, že mu jen dělá kurvu. Ale její boj.
,,A proč jí chceš svazovat???“
,,Tebe to snad nehecuje vole!?“
,,No jako sorry... ale tak zle na tom asi nejsem!“
,,Prostě malej úchyláček.“ vložil se do toho opět Pokrytec.
,,Vy ste suchaři! Nevíte, co je dobrý!“
,,Co je dobrýho na tom, svázat ženskou?“
,,No právě! Až bude svázaná, tak jí i přikreju hlavu!“
,,No a co?“
,,No... nejvíc jí nafotim, že jo!“
,,Jak romantické...“ okomentoval náš hovor suše Pokrytec.
,,Ale já sem romantik!!!“ bránil se Chcípák ,,Sem romantik, co si rád zašuká!!!“
Možná to malinko přehnal o pár týdnů později. To když si narazil starší babu.
Čert to vem, nebyla starší vo moc.
A na rodíl od jinejch jeho ženskejch vypadala i k světu.
Čert vem i to, že to byla jeho šéfová z práce.
Ale proboha to se přece nedělá, mrdat nejlepší kamarádku svý matky.
,,Jsem v sedmym nebi!“ vyrážel ze sebe při našem dalším, alkoholickym sedánku. ,,Je stejně úchylná, jak já!“
,,To jde???“ vysmál se mu Pokrytec.
,,Ne vole nechápeš! Prostě... sme byli třeba včera v obchodnim centru.“
,,No...?“ vypustil sem v obavách.
,,No a nějak nás to popadlo!“
,,No...?“
,,No tak sme vyjeli výtahem do horních garáží... no a vona mě tam začala kouřit a zničeho nic sekuriťák!“
,,No...?“
,,Tak jsme šli teda mezi vobchody a nakonec sme zalezli na hajzly pro invalidy.“
,,Aha...“
,,No a když sem měl už stažený katě, tak se najednou objevila nade dveřma kabiny HLAVA!! A von nás ten kokot sekuriťáckej sledoval!!!“
,,A?“
,,No a prej: -Co tam děláte?!- a já na to: -Čůráme...-“
,,Ty seš trotl ty vole!“ zasmál se z plných plic Pokrytec.
,,A pak ještě von do vysílačky: -Tak je to v klidu. Stihli jsme to ještě před.-“
Měl i dobrý kamarády. Jeden jeho spoluúchyáček se jmenoval Štěpán... nebo tak nějak. Bydlel jen s fotrem a jeho přítelkyní. Prcal svojí nevlastní sestru. Jako nic doopravdy pokrevního, takže v klidu. Horší bylo, když časem opíchával i tu otcovu přítelkyni. Ta mu jednou v intimní chvilce řekla: ,,Víš Štěpánku... my se budeme s tatínkem brát...“
Takže vlastně souložil se svou matkou.
Ale to je jedno.
Jednou sem chtěl Chcípáka trumfnout. Tak mu říkám:
,,Vole... Tak sem tu svojí včera vohnul na haubně svýho auta. A docela fajn.“
Nebyla to pravda. Vohnul sem jí na zadních sedačkách, protože venku byla kurevská zima. Ale takhle to znělo líp.
,,Hmmmm...“ na to Chcípák ,,To by mohlo bejt dobrý... a zkoušels to někdy v bazénu?“
,,Jak v bazénu?“
,,V normálnim... velkym.“
,,Jako veřejným?“
,,Jo...“
,,To si děláš prdel!“
,,Ne vole!“ zatlemil se ten malej hajzlík ,,S Baletkou že jo... v Podolí.“
,,Ty vole... a co lidi?“
,,Nevim... seru na lidi.“
,,Kreténe...“
,,Nebo na Míráku že jo... na schodech.“
,,Jakejch schodech?“
,,No na těch... k tomu kostelu.“
,,Tys prcal na schodech do kostela???“
,,Jo... no a co? Byla tma!“
Přiznávám se! Jsem asociální, nihilistickej parchant... ale na tohodle vola asi nemám. Co jsem ho poznal, začínám si každým dnem připadat jako normální člověk. Možná jsem trochu zamrzlej v těhle věcech. Nebo mám jednoduše rád to posraný šoustání pěkně v měkký, teplý posteli. Bez adrenalinu a modřin.
,,Vole Baletka mi napsala, co prej budem dělat na Valentýna?“
,,No... zamilovaná no... co budete dělat?“
,,Nevim vole... já ji na Valentýna seru, budu asi s šéfovou!“
,,Kurva...“ nahodil Pokrytec vážnej tón ,,Ona má za to, že s tebou chodí a ty se na ní na Valentýna vysereš a budeš s jinou?“
Chcípák stáhnul ksicht do takovýho absolutně nechápajícího výrazu a jen co si nás voba zevrubně prohlíd, se zeptal:
,,Jo... no a co?“
,,Seš fakt kanál ty vole...“ rezignoval Pokrytec.
,,Ježiš vy ste fakt... dyť já jí nemiluju, já jí jen šukám!“
,,Ale vona miluje tebe ty vole! U ženskejch bez lásky šukání prostě nefunguje!“
,,Na to seru!“
,,Věčnej romantik ne?“ zasuchařil Pokrytec, dyž si zapaloval cigáro.
,,Ty vole vždyť vám furt říkám, že jsem romantik!“ pak sklopil oči k dubovýmu stolu a zahleděn do svý dvojky bílýho polohlasně prones: ,,Prostě jen rád mrdám...“
Pak mi druhej den zas psal po sociální síti.
,,Tak sem řek baletce, že to asi mezi náma nemá cenu.“
,,Proč s jí to psal ty vole?“
,,Kreténe! Viděls ten její spodní pysk???? Kdo se na to má dívat???“
,,No?“
,,Co no???“
,,No jako... co vona na to?“
,,No... jako brečela. Kráva. No a šéfová mi hned dneska ráno napsala, že se mnou nemůže bejt.“
,,Cože?“
,,Jo! Blbá kráva! Chápeš?! Ty vole já si ani nevrznu!?“
,,Tak to snad ještě dáš dohromady ne?“
,,No to doufám. Rád bych jí ještě projel prdel!“
,,Ty vole di už někam!“
A vypnul sem ho.
Nakonec to neměl měsíc. A proto to za ten měsíc dal radši všechno dohromady. S oběma. Jako za mlada.
Shodli sme se s Pokrytcem, že si Chcípák jen vylejvá svoje podělaný komplexy. Byl fakt slabej člověk. Mrňavej, vyhublej, žádnej sval. Jedinný na kom se mohl vybít byly buď ženský, nebo děti. Naštěstí děcka mu ještě nikdo nesvěřil.
A jeho necitelně obludný chování ty krávy nějakým způsobem přitahovalo... nebo nevim. Všechny věděly, že je to pěknej kus pračuráka a všechny mu to žraly. Možná sme s Pokrytcem v historii o Chcípákovi dopadli nejhůř právě proto, že sme museli poslouchat ty jeho žvásty. A nestačilo ho mlátit, nadávat mu, vyhrožovat. Měl nad náma svým úchylstvím navrch. Šokoval. A moc dobře to věděl.
A to to byl jen takovej malej, vošklivej arciprcíř.
