Deprecated: Function split() is deprecated in /DISK2/WWW/dartagnan.sk/mezera-archiv/404.phtml on line 28
mezera.org - Literární server - Dilo - Stalo se na konecne ID5217
Na Bohouše Brože byl Štědrý den opravdu štědrý. V Naději měli otevřeno a kromě polívky si mohl vybrat z dalších dvou chodů.
Nechtělo se mu mačkat se v zatuchlé jídelně, a tak využil nepozornosti personálu a jídlo si prostě odnesl.
Teď seděl v tramvaji, talíř se svíčkovou na kolenou, a mířil na konečnou, kde v opuštěném kiosku bydlel.
Monotónní drkotání tramvaje ho uspávalo a talíř mu už několikrát málem spadl na zem.
Provoz byl slabý, vánoční, ale i tak se od Bohouše a jeho svíčkové každý držel dál.
Až na pána v dlouhém bílém rozepnutém kabátě, který nastoupil pár stanic před konečnou. Posadil se těsně za podřimujícího Bohouše, který si tou dobou máčel ve svíčkově i rukáv. Jemně mu ho z omáčky vyndal a zahrnul tak, aby se namočit nemohl.
Nezúčastněnému pozorovateli by to mohlo přijít divné a možná by i pojal obavy o bezdomovcův osud, ale to si jen anděl Damián plnil roční dávku dobrých skutků.
Když tramvaj zastavila na konečné, zapnul si kabát a stal se tak neviditelným. Právě včas.
– Tak jdeme, jdeme, začal Bohouše vyhánět řidič.– Tohle si vezl v mojí tramvaji?, kývl štítivě hlavou k talíři se svíčkovou: - Už ať tě tady nevidím! Ještě zadupal, vrátil se do kabiny, obličej si přikryl novinami a usnul.
Bohouš neprotestoval, byl zvyklý. Šoural se ke kiosku a talíř opatrně svíral oběma rukama.Metr před vchodem se ale zničehonic zamotal a upadl. Myslel, že má po večeři, ale když se s nadáváním postavil, uviděl talíř viset ve vzduchu. Chvíli zíral s otevřenou pusou, ale hlad byl silnější. Nakonec, v životě už viděl takových divných věcí, o jednu víc nebo míň. Chvíli počkal a když se nic nedělo, i se svíčkovou zmizel ve svém kiosku.
Damián si rozepnul kabát a kývl na postavu, která vyšla zpoza přístřešku proti dešti.
– Čekal jsem tě tady, řekl. - Přece by sis nedal ujít šanci překazit mi poslední dobrý skutek, který jsem letos musel udělat.
- Hlavně žes to stihnul, odpověděl ďábel, neboť on to byl, kdo nastavil nebohému Bohoušovi nohu. – Takže – teď už můžeme spojit síly?, ujistil se naposledy. Podali si ruce a oba najednou se zadívali na dosud stojící tramvaj. – Ten řidič…byl zbytečně drsnej, řekl ďábel.
To mně to jméno Damián připadá pro anděla bezva. Je to roztomilé, jen na úplném začátku je vazba "Štědrý večer byl na Bohouše Brože štědrý" - neříká se přece být štědrý na někoho, ale k někomu!
pod thalinin komentář bych se podepsala .)
hrozně se mi líbí jméno Bohouš Brož, i Naděje dobrá, proto mě trochu zamrzel ten Damián, v tom nic nevidim - možná mi něco uniká?
Moc hezký, klidně toho mohlo být víc, tedy víš, často se mi stává, že mě povídka začne nudit, ještě dřív, než jí dočtu, přemírou slov a zbytečností. Tady to je naopak. Taková jednohubka, co po ní člověk dostane chuť na další mlsku.
Moc dobré.
