I.
zůstal mi smutek a taky marná lítost
že jsem tě nemiloval
promiň mi neuměl jsem
a nechtěl jsem se učit
byl jsem tak moudrý
takový všeuměl všichni mě měli rádi
smáli se
říkali si
on z toho vyroste blbeček nadaný
jednou však udělá
nejenom ze své vůle
(snad něco nádherného)
pak něco velikého třeba
i sochu smutného oběšence nebo tak
II.
byl jsem však hluchý slepý
nedělal ze sebe vola
řekla mi tlučeš
i do té jalové skály
se zlatou žilou
se silou vskutku jako býk
smál jsem se
řekla si
jednou mi uděláš i zlaté tele
když si já kráva
na to pomyslím
(v tom našem chlívku)
já myslím ráda
i za tu kytku cos mi nepřines
III.
pak ale vážně poklekla při soše
neznámého vojína
a já jsem nechtěl
nevěděl bojovat
s klidem jsem přijal
i neklid který se zdál být tvořivý ačkoli
jsem se smál
řekl jsem
žádná z těch asfaltových holubic
které jsem udělal
už nemohla přinést ratolest
(ty se hodily spíše)
vojákům na střelnici
a taky si ji každý vzal hned na mušku
IV.
byl jsem však v boji proti válce
jenom ze zbabělosti
takže jsem nedosáhl
zde mezi nepřáteli
a taky ve své soše
svobodný výraz ani mír
smála se
říkala jim
koukejte na ní hoši
to je on koukejte se
ta štětka pořád maže
(své nebe na modro)
znám stopy jeho dláta
i to že ze závislosti levé ruky je jí nanic
V.
mám v hlavě sochy výletní restaurace
a taky hezkou vyhlídku
na množství betonu
masa a mozků
z kterých a pak ve kterých
určitě nejsem vězníce uvězněna
chechtám se
když všem říká
zůstal mu smutek a taky marná lítost
že jsem jí nemiloval
a tedy neodhalil
(když už jsem dělal duši)
i orgán jednodušší
že jsem si nedal na ní opravdu záležet
VI.
však sedm světadílů je mi teď svědkem
jak sedm ostnů
když vezmou do pařátů
tvou i mou zrůdnost
i datum na účtence
namísto spropitného na tácku pro Alláha
který se směje
když říkáš
je to jak svléknout pannu
a je to o myšlence
že taky umřeš
(možná že bez poznání)
však co je věčnost?
když ani není kdo by si na tebe vzpomněl
VII.
lomený oblouk to není o gotice
to se jen snažím
poskládat kostky
světové historie
a poslat k čertu
dál jako umění do toho vidět
tak se směj
řekni že
to není láska když skrývá erotiku
tak jako chloupky
ryzího studu
(byť jenom v klínu)
probouzející se přírody
kamene který drží nad námi klenbu
VIII.
jednou se najdeš daleko od Francie
a do tvých očí
stoupne kouř hořícího
prach řítícího se
vir smrtelného
minout se cíle znamená hřích
co je tu k smíchu?
neříkám
že je to láska když aby byla
nesmí být
jako ty naplněna
(rychlými výtahy)
přes erotogenní zóny
k vrcholu blaha sochy svobody
deklarace závislosti
zůstal ti smutek a taky marná lítost
že jsem tě nemiloval
promiň mi neuměl jsem
a nechtěl jsem se učit
byl jsem tak moudrý
takový všeuměl všichni mě měli rádi
smáli se
říkali ti
on z toho vyroste blbeček nadaný
jednou však udělá
nejenom ze své vůle
(snad něco nádherného)
pak něco velikého třeba
i sochu smutného oběšence nebo tak
