| Děl | : | 8165 | | Komentářu | : | 42973 | | Členů | : | 923 |
|
|
Slzy nociID: #9563 | Autor | Michelle |  | | Vytvořeno | 19.01.10 09:42:24 | | Kategorie | Poezie - volný verš | | Téma | Milostná témata | | Počet návštěv | 229 | | Dílo sledují | Yenn |
V tmavé a hluboké noci,
temný stín mi v duši sedí,
zelené oči smutně do tmy hledí.
Slzy koulejí se po tváři, jako velká zrnka hrachu,
snad příčinou jsou jednoho životního krachu.
Vyčerpaná žalem, oči se mi mhouří,
srdce plné smutku emocemi se bouří.
Spánek je vysvobozením,
noc do svého pláště mě skryje,
to moje hloupé srdce však pro něj stále Bije.
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | |  | Tou patetikou mi to tak trochu evokuje "patnáctiletá, životem zklamaná"...
Jinak ale 99,9%-ní souhlas se vším, co k téhle básni upustila YENN |
| |  | Michelle: Nepíšu přece, že nutně každé slovo musí mít skrytý význam (přestože báseň, kde každé slovo svůj význam má, považuju za určitý ideál).
Píšu, že zmínit zelené oči ve tmě, tedy v situaci, kdy není jejich barva vidět, automaticky ve čtenáři (nejspíš ne v každém, mluvím především za sebe) vzbuzuje pocit, že ona barva je důležitá a že by měl přijít na to, čím.
O látkovém stínítku lampy jsem nečetla, nemůžu tedy posoudit, jestli tam má přívlastek pouze dokreslit detail, aby byl obraz živější, uvěřitelnější, nebo zda má nějaký vlastní význam. Předpokládám ale, že v onom textu není popisována taková situace, kdy by čtenář v roli diváka nemohl vidět, že stínidlo je z látky. Proto ta informace, i když je třeba zbytečná, není rušivá.
Nevím, zda se mi to povedlo dostatečně vysvětlit. |
| | | Yenn: Já nevím, ale zase si nemyslím, že v každém jednotlivém slovu musí být skryt význam...snažím se ten význam dát do verše jako takového a do celé básničky...to slovo "zelené oči" je přídavek a rozvinutí popisu očí...přiblížení mě samotné čtenáři
V jedné básni tu dotyčná píše "látkové stínítko lampy" atd. a to mi přijde podobné |
| | | Michelle: Má barva očí jakýkoli vliv na zbytek popisovaného? Větší vliv než, řekněme, vzorek koberce v místnosti? Je pro něco důležitá?
Pokud ano, je vše v pořádku a je na čtenáři, aby si význam té barvy nějak přežvýkal a pochopil či vycítil její význam. Pokud ne, komplikuje to interpretaci textu, protože čtenář se po onom významu bude ptát, zasekne se u něj, bude mu chybět spojitost - a nemůže ji najít, protože tam žádná není, případně si domyslí nějakou třeba i zcela chybnou (toho všeho si čtenář vůbec nemusí být vědom, podotýkám). |
| | | Stejně zcela nerozumím, proč by ty oči nemohly být zelené...v čem to čtenáři kazí dojem? Vždyť mu to jen přiblíží kousek mě... |
| |  | ano. proto říkám v jiný souvislosti a myslím tím, se vší úctou k michelle, "vyspělejší" poesii. |
| | | enthroper: Jen polemizuj. Právě že ve chvíli, kdy tam ta zelená je, ačkoli z hlediska logiky by být neměla, čtenář podvědomě zbystří, hledá, znejistí - a když se mu spojí ona zelená s něčím dalším, skvělé. Tak to má být. Ale tady - najde? Je zelená důležitá? Je možné ji tam nějak začlenit, aby čtenář až příliš nefabuloval? |
| | | hé, dovolil bych si polemizovat, yenn. vždyť to nevadí, že ty oči nejsou vidět, a pokud je ta zelenost důležitá... pro mě by to v jiný souvislosti mohlo být významný vodítko... a že se můžem oprostit takovýhohle fyzikálního, racionálního přístupu je aspoň pro mě jedna ze skvělých věcí na poezii :) |
| | | vorono, samozřejmě, ale v tomhle kontextu mi to takhle přišlo pravděpodobnější |
| | | Vorona: Jistě, pokud autor chce vyjádřit, co cítí, ať to vyjádří, jak je mu blízké - jen by bylo dobré, aby věděl, jestli jeho způsob vyjádření je schopen ty city čtenáři zprostředkovat, anebo není. Poezie se obvykle k tomuhle vyjádření používá z důvodu, že nabízí cosi navíc oproti obyčejnému převyprávění, zprostředkovává přenos od autora ke čtenáři takovou zkratkou, nebo jak to říct. A dodržení určitých konvencí (u vázaného verše) zjednodušuje zvláštním způsobem oprostit se od konvencí svazujících běžný sdělovací jazyk.
Tuhle zkratku ale právě tento text nenabízí (není-li ovšem porucha na mém přijímači) - pouze doslovně popisuje situaci. V takovém případě jsou už rýmy ne součástí zvláštních pravidel přenosu informace od autora ke čtenáři, ale ztěžujícím pravidlem navíc. Snad kdyby ty rýmy, případně celý jazyk básně, nesly samostatnou estetickou kvalitu, tak fajn, proč ne - ale nevidím tam ani to. Jako čtenáři mi to nedává o moc víc, než souvětí "brečím v noci potmě z nešťastný lásky, dokud neusnu", a autorka a její city mi po přečtení nejsou o nic bližší. Což právě bych od poezie chtěla.
Michelle: Výše uvedené neber nijak tragicky :)
Ke konkrétním záležitostem u díla - proč je zařazené jako volný verš? Volný verš to přece není.
Všimni si, že jako rýmy používáš vždy slova tejného slovního druhu a ve stejném tvaru. Tomu se říká gramatický rým a působí hodně začátečnicky, když celá báseň obsahuje jen takové.
Vezmi v úvahu, že čtenář vidí básní malovaný obraz vlastně "zvenku". Oči, které hledí do tmy, sotva uvidí jako zelené, pokud vyloženě nesvítí - takovéhle drobnosti sice často vědomě nevnímá, podvědomě ale ano a kazí mu to dojem z četby.
Té tmy v první strofě je zbytečně moc - tmavá noc, temný stín, do tmy. Úplně by stačilo jednou s tím, že je to uvnitř i vně.
Co mají pořád všichni s těmi slzami jako zrny hrachu? Někdy mám pocit, že by si autoři měli to, k čemu něco přirovnávají, pořádně prohlédnout. Vzít pár velkých zrnek hrachu do ruky, trochu je pokutálet po dlani... Máš pocit, že bys řekla, že se ti velká zrnka hrachu kutálejí po dlani jako slzy? Absurdní představa. A stejně absurdní je i opačný obraz.
To nepíšu, abych ti vytýkala tenhle jeden konkrétní verš, ale proto, že bych ráda, aby ses zamyslela nad tím, jestli to, co píšeš, je skutečně prožité, skutečně tvoje a pro tebe naprosto pravdivé, i kdyby jen v takovéhle hlouposti.
Tak, a radši už konec, ne že by už nebylo co psát, ale i tohle už jistě stačí, abych byla za škarohlída.
ber to tak, že jsem se tu zastavila a tuhle básničku ti sepsula hlavně proto, že si myslím, že máš na to, naučit se psát výrazně líp.
(Omlouvám se za chyby a překlepy, pravděpodobně tam budou.)
|
| |  | nic proti nazoru enthropera,ale nekdy to muze byt i naopak..mnoho zenskych slz muze byt pricinou krachu..jsem pro jakykoli projev,pokud to,co clovek citi chce nejak vyjadrit.. |
| | | No spletla jsem se, místo příčiny měl být následek...tak chyba se vloudila...
No jinak k tomu ostatnímu, co víc říc...moje pocity byly tenkrát opravdový, podle tebe dětský...
Ale děkuju za názor i když mě moc nepotěšil:). |
| | | slzy jsou příčinou krachu? není to spíš naopak? nezamotávej se do zbytečných rádobybásnických krkolomností.
je to hrozně dětský. nechci spekulovat o tom, jak co cítíš a jak moc je to opravdový, ale poezie musí mít něco navíc. tohle k ní má stejně daleko jako k receptu v kuchařce, je to prostě univerzální konstatování, který mohl napsat kdokoliv kdekoliv kdykoliv. |
| |
| |
|
|
