Déšť se sněhem jak láska a nenávist
na oknech černě taje
v hodině třetí nedá se spát
tma je jen stín
co padl do pokoje
jsme těla a prach
viděl jsem ostrov své smrti
krajinu z proutí
i svůj strach
a písek pak
jež propadl
mi k nohám
v ptácích jsou lidské duše
a svět je klec
jsem sklem když skrze mne se díváš tiše
ven kde hasnou lampy
a den se počíná
a je šedý jako moje kůže když jsem se narodil
vůně schnoucího deštníku
stopy svlečených šatů
byla jsi tu
v ptácích jsou lidské duše
a svět je klec
jsem sklem když skrze mne se díváš tiše
ven kde hasnou lampy
a den se počíná
a je šedý jako moje kůže když jsem se narodil