Radiační zóna XIII.
ID: #7095
| Autor | Theodorowitz |  |
| Vytvořeno | 10.05.09 14:52:22 |
| Kategorie | Próza (ostatní prozaické útvary) |
| Téma | |
| Počet návštěv | 179 |
| Dílo sledují | |
Prolog ke sbírce:
Stará práce. Délkou nepotěší.
V Radiační zóně Čechy, Morava a Slezko můžete být souzeni pouze z velmi malého počtu zločinů. Mezi nejzávažnější patří: přechovávání vězně uprchlého z jiné radiační zóny, zabití pracovníka radiační zóny, což je vlastně jenom lékař a gardista. A teď ještě nově: nelegální zřízení zábavního podniku. Avšak všechny zločiny jsou malé proti tomu nejhoršímu, a to je únos, nebo dokonce zabití místního Principala. Všechny radiační zóny v Evropě jednoho mají. V případě, že se pohřešuje Principal a není ho kým zastoupit a když jeho garda náhodou chytí vyníka, který však drží jazyk za zuby, je zjednána speciální rada, která rozhodne o jeho osudu a v případě, že se najde Principalovo mrtvé tělo, musí zvolit jiného. Přesně tato situace nastala v Radiační zóně Čechy, Morava a Slezko. Není to tak častá událost, takže zjednat všech sto jedna členů, kteří jsou měněni každý rok (kvůli případným úmrtím), není vůbec snadné. Většina z nich jsou bývalé slavné osobnosti devadesátých, žádných a desátých let. Jsou to hlavně herci, zpěváci, jeden nebo dva režiséři. Naleznete mezi nimi i mnohé politiky a bývalé multimilionáře, na které si přišlápl zákon až při vymýšlení nových zákonů po Stěhování národů. Jejich jména nemohu zveřejňovat, jsem chudý člověk a neměl bych na právníka.
Tato společnost se jednou za několik let sejde v budově Rudolfina, kde sednou do hlediště, poklábosí, seznámí se. Někteří jsou na zasedání rady poprvé, někteří zde mají své místo již mnoho let. Poté je přiveden vězeň. Chudák musí stát uprostřed pódia, zatím co je obsypáván dotazy na svou osobu nebo na onen zločin, který spáchal. Nesmí přitom udělat jakoukoli chybku, zaváhání, třes v hlase...neboť když je před radou, je to už jen vlásek od postoje na Hradním nádvoří s páskou přes oči, zatímco vzdálený hlas oznamuje:
,,Připravit!!!“
,,Zamířit!!!“
,,Pal!!!!“
a pak už jen prásk prásk prásk.
Uzlíčka vyvedli ze sálu a nasadili mu želízka. Že se bude dít něco důležitého Uzlíčkovi došlo v tu chvíli, kdy opustili hlavní bránu.
…........................................
Jiřka vstoupil do svého bytu, za sebou táhl sténajícího Smetanu, jenž se začal probouzet. Jen ho upustil, razil si to přímo na záchod, kde jedním ladným trhnutím přerval od záchodu splachovadlo. Vzal Smetanu a posadil ho na trojnohou židli a splachovací šňůrou ho přivázal. Smetana otevřel oči, chvíli malátně kynul hlavou a poté se zadíval na Jiřku, zahlédl i sekeru v jeho ruce. Začal ječet:
,,Theodore já...já...Theodore!!!“ Jednou ranou do tváře ho Jiřka umlčel. Poté sáhl do kapsy a vytáhl hedvábný, bílý kapesník, který obsahoval jak jeho rýmu za posledních pár let, tak i nějaký ten ptačí trus. Nacpal ho Smetanovi do úst. Posunul židli kousek k rohu opřel ji, aby se mu velectěný Principal nepřevážil. Sedl si na podlahu, na své obvyklé místo. Zapálil si cigaretu, zíral na protější stěnu. Hodiny netikaly, nenatáhl je. Přemýšlel, co se Smetanou udělá. Poté se mu do mysli vtěsnal i Uzlíček, stále zavřený na Hradě. Vybavila se mu strýcovo poslední přání...tedy vlastně předposlední. Vracet se do Hradu nechtěl, ale jinak Uzlíčka osvobodit nemohl. Přemýšlel o tom nějakou půlhodinu, když se Smetana opět probudil a opět sténal. Jiřka se zvedl, vzal do ruky svou tupou sekeru a pomalu k němu odkráčel. Tentokrát ho však omračovat nechtěl.
…........................................
Společnost začínala být neklidná. Hodina a půl pryč a vězeň nikde, už je i přestalo bavit tlachaní. Největší otrava spočívala v tom, že před přelíčením nesměli pít, a to ani kapku. Bez alkoholu to jde těžko, mnoho starých herců by rádo vidělo nějaké to mladé maso, jak v opilosti nahé tančí na pódiu. Pro mnoho dotyčných pánů bylo zavření Bojdarova bordelu hroznou událostí.
Poté vešel jeden gardista, pokynutím naznačil, že vězeň přichází a rada zasedla do svých sedadel. Všichni napjatě čekali na trochu toho potrápení.
Uzlíček stál na kraji červeného závěsu, za ním dva gardisté.
,,Tam mám jít?“ zeptal se jich, místo odpovědi mu odemkli želízka. Nemělo cenu utíkat, stráže stáli u každého vchodu, jen ze svého úhlu pohledu zahlédl tři. Jeden pokus a už polyká radioaktivní zeminu.
Vykročil na pódium.
Z řad obecenstva, kde teď zasedala ona rada, bylo slyšet tiché šeptání. Uzlíček se postavil přesně doprostřed, avšak za chvíli se začal otáčet a rozhlížet kolem sebe.
,,Nějaký problém pane?“ ozval se ženský hlas odkudsi z rady.
,,Židle by nebyla?“ na to Uzlíček. Z řad rady bylo opět slyšet šeptání, po chvíli se přichomítl strážný i s židlí. Uzlíček se pohodlně usadil.
,,Jméno!“ zavolal někdo z rady.
,,Co?“ na to Uzlíček.
,,Jméno!!“
,,Jméno?...a čí?“
V radě to zašumnělo, bylo slyšet i výrazy stylu Koho asi ty debile a podobně. Nakonec však převzal iniciativu jeden bývalý zpěvák, a to díky svému zvučnému hlasu.
,,Vaše jméno!“
,,Aha ach tak!“ vyhrkl Uzlíček. Opřel se do židle, narovnal nohy a dal je přes sebe, ruce složil na prsa. Byl to podle něj ten nejprovokativnější posez, jaký může být. Pár členů rady také neváhalo a polohlasně to komentovalo.
,,Přemysl Uzlíček. Narozen v Praze ročník osmdesát šest, svojí adresu si nepamatuji a zubní kartu u sebe nenosím.“
A dovršil to širokým úsměvem.
,,Dlouhé jméno....“ řekl někdo. Pár lidí se zasmálo.
,,Řeknete nám něco o svém případu pane Uzlíčku?“ tázal se nějaký chlap. Hlas se mu třásl, jako kdyby spolkl cosi slizského.
,,Jsem nevinný. To se přece ví.“ odpověděl Uzlíček.
,,Z jakého skutku přesně jste nevinný?“ ozvala se zase ta žena.
,,No...já nevím....“ na to Uzlíček ,,Ale ať je to cokoliv, tak jsem nevinný.“
,,A co jste měl tedy údajně provést?“
,,To bych taky rád věděl?“
,,Vám to nikdo neřekl?“
,,Se mnou nikdy nikdo nemluví.“
Šepot rady byl zas o něco hlasitější. Jeden gardista přiběhl odkudsi z choby a hned tomu nejbližšímu členu rady počal cosi vášnivě šeptat do ucha.
Člen rady byl zděšen.
,,Tak vy jste prý unesl Principala!“ vyhrkl, jen co gardista zase odběhl.
,,Počkejte!“ pronesl hlasitě Uzlíček a v polosedu sám sebe ohmatával ,,Podívám se, jestli ho náhodou nemám u sebe!“
,,Tady není čas na legrácky pane Uzlíček.“
Uzlíček neodpověděl. Sedl si zase normálně a čekal další dotazy. Dlouho nic, až se ozval někdo až uuuplně zezadu.
,,A kdo tedy unesl Principala, když ne vy?“
,,Nevím...ale vypadá to na UFO.“
,,Tyhle odpovědi si strčte za klobouk.“
,,Klobouk nemám.“
,,Proč nechcete odpovídat přímo na otázky?“
,,Protože nemohu znát odpovědi.“
,,Chytili vás na Hradě....“
,,Taky jsem si všiml.“
,,Myslíte, že máte vždycky pravdu?“
,,Ano, ale jako druhý po matematických tabulkách.“
Během této diskuse se zbytek rady tak rozpovídal, že nebylo slyšet ani vlastní myšlenky. Nakonec někdo zařval:
,,Tak unesl jste toho Principala nebo ne!!“
Uzlíček pokrčil rameny.
,,To má být odpověď?!!“
Uzlíček znovu pokrčil rameny.
,,Je Principal na živu?“ zeptala se jakási žena v přední řadě.
,,To já nevím, já se o něj nestarám.....jestli není, tak je to čistě jeho problém.“ odpověděl Uzlíček.
,,Pro boha chlape!!“ zařval znovu ten, co řval už předtím ,,Řekněte nám taky něco povzbudivýho, něco, co dokáže vyřešit problém celého zasedání, já osobně bych se rád vrátil domů!“
Uzlíček pokrčil rameny.
,,Skončíš u zdi chlape!! To ti říkám! Skončíš u zdi!!“
,,No a?“ otázal se ho Uzlíček a k tomu hned dvakrát pokrčil rameny.
,,Máme tomu rozumnět tak pane Uzlíčku.“ ozval se docela milý žeský hlas zprostřed ,,Že s námi nechcete spolupracovat?“
Uzlíček se zatvářil udiveně ,,Ale samozřejmě že s vámi budu spolupracovat....koho chcete odkrouhnout?“
Obecenstvo bylo jako utržené ze řetězu, další tázající musel doslova řvát.
,,Nepochopil jste otázku, my chceme, abyste nám řekl, koho jste odkrouhl v posledních pár hodinách!!“
,,To já si nepamatuju, já už lidi moc nevraždím a když už, tak buď z nutnosti nebo pro zábavu.“ odsekl.
,,Co vám říká jméno Theodor Jiřka?“ zeptala se znovu žena zprostřed, všichni na ni udiveně pohlédli, neboť to jméno ani neznali.
,,To je kamarád z dětství, hráli jsme si spolu na písku, tedy řeknu vám, nikdo neuměl tak pěkný bábovičky jako on.“
,,Pane Uzlíčku...“ pokračovala žena ,,Vy si z nás děláte zase legraci!“
Uzlíček se zatvářil uraženě ,,Já si nikdy nedělám legraci, z nikoho, tedy výjimku tvoří obzvláště tupí jedinci.“
…........................................
Krása, nádhera, harmonie těla i duše. Tak se dají popsat Jiřkovi pocity, když si tady užíval svojí pomstu na Smetanovi. Usekl mu nohy u kolen, ruce napřed v zápestí a potom u ramen. Zrovna ho vykastroval. Měl radost, že mu to tak vyšlo. Smetana už jen naprázdno kňučel, s očima vytřeštěnýma do stropu. Jiřka mu vyjmul z úst kapesník a následně zjistil, že kňučí úplně stejně i bez něj. Utřel do něj kapesníku krev, kterou měl doslova všude a strčil ho do kapsy. Zapálil si cigaretu a pokuřoval jako by nic. Smetana ležel, byl o nohy, ruce a libido lehčí, ležel v kaluži vlastní krve a bez ustání sténal. Jiřka sevřel cigaretu mezi zuby, ohl se a vzal Smetanu kolem pasu. Následně odešel z bytu. Dole otevřel zadní dveře od Lady a hodil ho dovnitř. Vida. Hned se tam vešel líp. Vlezl za volant a rozjel se směrem k Hradu.
…........................................
Zasedání rady nemělo konce, musela se na půl hodiny odložit k poradě. Poté se všichni vrátili zpět na svá místa, Uzlíček dál seděl na pódiu a usmíval se.
,,Pane Uzlíčku..“ začala nějaká žena ,,Máme na vás poslední otázku týkající se vašeho případu.“
Uzlíček pokrčil rameny.
,,Proč jste to udělal? Proč jste zabil tolik lidí? nemyslel jste na to, co budou dělat jejich rodiny?“
Uzlíček přemýšlel. Pravděpodobně tím myslela toho velitele a ty dva, nebo možná i tři gardisty.
,,Hmmmm NE.“ zvolal
,,Ale proč, proč jste je zabil?“
,,Hm... asi jen tak. Pro spestření.“ odpověděl.
Rada opět reptala, byly neukáznění jako banda školáků.
,,Vy víte, co vás čeká....že?“
Uzlíček pokrčil rameny.
,,Vám je to jedno?“
,,Dalo by se to tak říct.“ odpověděl, zatím co krčil rameny.
Poté se rada zvedla a odcházela ven, pro Uzlíčka přišla garda, nasadily mu pouta a odvedli ho.
…........................................
Stráže ho vedli zpátky na Hrad, ani ho nedali do cely. Prostě ho postavili doprostřed náměstí, kde měl ve společnosti dvou dalších gardistů počkat. Za chvíli se otevřely jedny dveře a vyšla z nich dlouhá řada dalších gardistů, každý si nesl pušku. Bylo jich asi patnáct, pušky se skladovali na tajném místě, o kterém věděl jenom Principal a Velitel gardy. Zatímco byl Uzlíček na zasedání rady. Všech devadesát zbylých strážných prohledávalo sklep a hledalo zbraně, aby ho měli čím popravit.
Seřadili se před ním. Pět dalších strážných opodál hráli kámen, nůžky papír. Těch pět bylo vybráno předem taháním slámek. Vyhrál takový starší, shrbený chlápek. Ostatní jenom zklamaně zabručeli a stoupli si se svými puškami vedle ostatních. Chlápek byl rád, měl onu čest tu dnes rozkazovat. Uzlíček se usmíval, odemkli mu pouta a nabídli černou pásku přes oči, zamítl ji. Proč by se neměl na to celé dívat a k tomu se ještě šťastně neusmívat? Věděl co ho čeká, ale proč by to měl celé absolvovat ve špatné náladě?
,,Připravit!“ rozkázal ten shrbený, gardisté si přitiskli zbraně splocha k prsou.
,,Zamířit!“ gardisté zamířili. Uzlíček se dál usmíval, shrbený se nadechl, aby řekl ono osudné slovo.
Ale již ho neřekl....
...neboť se stalo něco divného...
...přehlušil ho takový divný zvuk...
...který každý z nich neslyšel už roky...
...napřed si mysleli, že je to bouřka...
...nebo střelba odjinud...
...až když se všichni ti, co dosud mířili ohlédli, tak zjistili....
...že bijí zvony.
,,Co je to za bordel?“ otázal se sám sebe Shrbený. Nejen, že zvony tu nikdy nebily....ale nikdo ani neměl tušení o jejich existenci.
,,A co je to támhle?“ řekl někdo ze zadní řady, všichni se najednou ohlédli. Nad klendbou ve vchodě brány Svatovítské katedrály něco viselo, při slabém větru se to houpalo ze strany na stranu.
Shrbený se tam podíval také a musel sám sobě uznat, že to vypadá opravdu divně. Ukázal prstem ke dvěma gardistům, stojícím k němu nejblíž. ,,Vy dva! zůstaňte tady! Ostatní! se mnou!“ pomalu kráčeli směrem k té věci. Po chvíli jim došlo, co to je. Shrbený se rozeběhl, ostatní za ním. Po chvíli se jen zastavil se zíral, ostatní ho doběhli, nějací ještě oddychovali. Nicméně všichni nakonec zírali s otevřenými ústy. Visel tam Principal, Jiřka ho pověsil z blízkého okna za dlouhý provaz. Z pahýlů mu kapala krev, také z kalhot. Oči měl upřené v sloup a ústa zkřivená bolestí.
,,Odřízněte ho....“ řekl klidně Shrbený, Garda ho nevnímala.
,,Dělejte!!“ zařval. Asi deset mužů se probudilo a vběhli do hlavního vchodu katedrály.
Oba zůstavší strážní měli sice hlídat Uzlíčka, místo toho však pozorovali dění druhé straně nádvoří. Byli tím tak zaujatí, že si jeden z nich ani nevšiml, že mu z pochvy na boku pomalu mizí nůž.
Principalovo tělo dopadlo na zem. Žuchlo jako pytel brambor. Všichni gardisté se k němu rychle seskupili, jako banda mlsných dětí ke stánku se zmrzlinou. V tom všem ruchu, šumu a zaujetí se Uzlíčkův útěk naprosto ztratil.
Prvního vyřídil bodnutím do zad, přikryl mu druhou rukou ústa, aby zabránil onomu prvotnímu křiku. Druhý se vzápětí otočil, ale než se dostal z prvotního ustrnutí, Uzlíček švihl nožem a přeťal mu cévy na hrdle. Gardista vyvalil oči, zachrchlal a klesl k zemi. Možná právě to jeho zachrchlání mělo za účinek to, že se jeden z tlupy u katedrály otočil a uviděl, jak Uzlíček bere nohy na ramena. Zaječel, zbytek se také otočil a jen ho zahlédli, sahali po puškách jako diví.....ale Uzlíček byl už daleko, ač se snažili sebevíc, nikomu se nepodařilo trefit ho. Několik lidí se za ním rozeběhlo, většina však rezignovala.
V prvním patře protilehlého traktu stál u okna Jiřka. Cigaretu svíral svátečně mězi palcem a ukazovákem a usmíval se.
…........................................
Příštího dne se konalo další zasedání rady. Našlo se totiž Principalovo tělo, tudíž měli zvolit jeho následovníka a to ze svých řad. Všichni již seděli na svých místech, když tam vstoupil Vlnys. Stál na pódiu a všechny zúčastněné měřil pohledem. Odložil i své tmavé brýle. Rada byla jedna z prvních za posledních několik let, kdo uviděl jeho modré oči.
,,Vážení! sešli jsme se tu, abychom zvolili příštího Principala, neměnného velitele tohoto vězení.“ Nikdo ani nedutal, což jeho samotného více než překvapilo, již si nějaké řeči o radě vyslechl. Někteří sklopili zrak a báli se na Vlnyse byť jen podívat.
,,Je na vás.“ pokračoval ,,Kdo bude příštím Principalem. V příští hodině musíte vybrat vhodného kandidáta z vašich řad a on musí chtě, nechtě zastoupit místo po našem minulém vládci.“ Skončil svou řeč a sešel z pódia. Šel rovnou ven, stoupl si a opřel se o zeď. Vytáhl krabičku cigaret... nějakých Sarsek, trafikant byl dost udivený, když mu je prodával. Proč, to Vlnys zjistil po prvním šluku, ty cigarety byly odporný, ale co dělat, třeba si je zamiluje.
Před tím nikdy pro stres nekouřil, začal až teď....když už si zapálil v New Prague tak jen proto, že se to nesmělo. Když jste v Radiační zóně Čechy, Morava a Slezko, prostě se musíte naučit kouřit. V New Prague je to bráno jako hřích, je to nezdravé a člověk, který kouří, je svým způsobem odstrčen od pravých newpraguešťanů na okraj společnosti, protože smrdí jako popelník. Vlnysovi to bylo teď, zrovna v tuto chvíli srdečně jedno.
Dobrev je pryč, odjel hned prvním vlakem pryč ze zóny. Proč zrovna on?! Proč si teď Dobrev užívá cestu zpět a on sám tu musí zůstat ještě nejmíň dva dny. Svět, to je jedna velká nespravedlnost. Rada ho nezajímala, byla mu putna, ale on dostal rozkaz od Párala, že tu musí zůstat a dohlédnout na zvolení nového Principala.
Rada měla hodinu čas, než zvolí tři kandidáty, nebylo to moc, ale zase z těch třech se bude onen velký Principal vybírat další dva dny. Je to těžké, je to zdlouhavé jako zasedání sněmovny za starých časů, a hlavně, je to na nic. Principal je jen loutka, dostává svoje rozkazy a jediná jeho práce je, aby podepisoval lejstra. Nikdo se na jeho post zrovna nežene, proč taky? Není to placenné, jediná výhoda je jediná postel v Praze a jediné teplé jídlo v Praze a krom toho, každou chvíli ho někdo zavraždí.
To vše se zrovna honilo ve Vlnysově hlavě. Náhle pocítil bodavou bolest na ruce a zjistil, že cigareta už dohořela. Zahodil ji a zapálil další. Hrozné cigarety, ale po čtvrtém šluku vám to přestane vadit....akorát je to jak polykat bodláčí.
Neměl dobrý den, nevěděl, co ho ještě čeká ale ten den rozhodně nebyl dobrý, stál za prd. Po dvaceti minutách, když kouřil třetí Sarsku, vyběhl na ulici gardista a rozhlížel se. Všiml si Vlnyse a přiběhl blíž ,,Zasedání je u konce, mají vybráno!“ zavolal.
,,Co?“ vyhrkl Vlnys, čelist mu nápadně opadla ,,Tak rychle?“
Gardista pokrčil rameny ,,Taky mě to udivilo....většinou svojí dobu přetáhnou tak o hodinu.“
Vlnys zahodil cigaretu a vstoupil s gardistou dovnitř, vešel do sálu a postavil se na pódium ,,Takže, máte vybráno...jsem slyšel.“
Rada počala reptat, na což byl Vlnys učiněně alergický, připadalo mu to pak jako na škole, kde se mu všichni smáli pro jeho IT vlohy.
Už aby byl pryč... v New Prague, ve svém bytě, na lehátku se vyhřívat na sluníčku....
,,Ano, máme vybráno.“ oznámil muž ve světlém obleku, zvedl se a došel k Vlnysovi, podal mu tři, zapečetěné obálky se třemi jmény. Vlnys rozbalil první.
,,První kandidát na funkci principala R.Z.Č.M.S je....Standa Novák.“ trochu ho zarazila hovorovost, jakou je jméno napsané....ale nechal to plavat.
Rada mlčela.
,,Je pan Novák zde mezi námi?“ zeptal se Vlnys.
Rada stále mlčela.
,,Je pryč!“ zavolal nakonec někdo ze zadní řady.
,,Kde je?“ na to Vlnys.
,,Je podezřelý z nelegálního otevření zábavního podniku.“ oznámil muž ve světlém obleku.
,,Jak jste ho tedy mohli zvolit?“ podivil se Vlnys.
,,Je stále členem rady, ještě nebyl chycen a usvědčen!“ pokračoval muž.
Vlnys vzdychl, dal obálku za poslední obálku a rozbaloval další
,,Takže....dalším kandidátem na funkci principala R.Z.Č.M.S. Je David Vopičák!“ zase se na chvíli zarazil...to jméno mu nepřipadalo dost reprezentativní pro tak vysokou funkci...no, ale proč vlastně ne...?
Rada mlčela.....
...a Vlnysovi začalo docházet něco zlého.
,,Je tu pan Vopičák?“
Rada dál mlčela.
,,Kde je pan Vopičák?!“ zvýšil hlas Vlnys.
,,Je ve špitále.“ plkl někdo z prostřed ,,Rakovina.“
Vlnys vzdychl, otevřel poslední obálku.
,,Takže....posledním kandidátem na principala R.Z.Č.M.S. je....je...“ otevřel ústa a zase je zavřel.
,,No??“ pobízeli ho někteří členi rady.
,,..je to.....Jan Vlnys“
Dočetl a zhluboka polkl. Po čele mu stékal studený pot. Najednou tam vtrhl gardista, přiběhl na pódium a podal Vlnysovi papír. Podíval se do něj a začal číst.
,,Posíláme vám smutnou zprávu o úmrtí pana Davida Vopičáka, který skonal po dlouhé nemoci dnes v Nuselském špitále....“
Dočetl to. Poté sklonil papír a rozeřval se ,,Vy zmrdi, vy bando zmrdů!! Ten chlap umřel před třemi dny!!!“
Rada mlčela.
,,Jak jsme to měli vědět?“ otázala se nějaká žena v přední řadě. Vlnys sklonil hlavu, teď už věděl, co má čekat. Do místnosti vtrhl další gardista, přiběhl na pódium a podal Vlnysovi papír, Vlnys četl.
,,Dovolujeme se vám oznámit, že pan Stanislav Novák, člen Radiační rady, byl dnes, dne 22.7.2028 zastřelen při pokusu o útěk do Radiační zóny Německa, Rakouska a Bavorska.“
Zpráva byla přes týden stará, Vlnys ale nic neřekl. Zvedl hlavu a pohleděl na usmívající se radu slzavýma očima.
,,Já nemůžu být principal!!“ zařval ,,Nejsem tady vězněm!“
,,Ale jste tady, jste členem rady.“ oznámil mu muž ve světlém obleku.
,,Já nejsem člen rady! Na tu vaši radu já z vysoka SERU!!!“ zařval znovu.
,,Ale opravdu jste....“ navázala žena zprostřed ,,Nevěřil by jste, ale i my jako rada máme svůj řád...no a tam se píše, že při zvolení Principala je třeba ustanovit jednoho dozorčího nad radou...který může a nemusí být jejím členem. Tedy....pokud jím není, tak je možné ho členem ustanovit bez jeho vědomí....neboť on tyto pravidla jistě četl..no ne?“
Vlnys již apaticky vyslechl její řeč....pak ještě malou chvilku jen stál a mlčel. Nakonec se ohl a sevřel obličej v dlaních ,,Do hajzlu!“ zanadával.
Rada se zvedla a odcházela.
,,Zítra projednáme tři kandidáty na Vrchního velitele principalovi stráže!“ oznamovala žena. ,,Přijďte všichni včas!“
Když odešli, Vlnys si sedl na prkenou podlahu a rozplakal se. Tiše nadával na celý systém tady a očekával, kdy se stane něco ještě horšího než tohle. Přistoupili k němu dva gardisté, kteří donesli papíry a zasalutovali.
,,Pane, můžeme vás dovést do Hradu!!“ oznámil ten na levo.
,,Dnes bude k obědu hrachová kaše s vejcem a smaženým masem!!“ oznámil ten druhý. ,,Velitel Páral nám řekl, že ji máte docela rád!“
Vlnys jim věnoval jen jeden nasraný pohled. Nakonec však napřažil ruce a gardisté ho chytili. Pomalu ho zvedli z podlahy.
,,Tak pojďme hoši.“ řekl nakonec.
Odcházeli ven z divadla. Poté se jeden z gardistů ještě vrátil, aby zhasl světlo.
…........................................
Jiřka vzal svou sekerku a vyhodil ji z okna. Poté došel na záchod, odklopil nádržku a bral do náruče kartóny cigaret spolu s nějakými penězi, to také odhodil z okna. Poté i svou trojnohou židli, co si ji tak oblíbil. Nakonec musel uznat, že toho opravdu moc nevlastní....a aby přidal alespoň jeden kousek, vyhodil i dřevěný věšák.
Dal sbohem svému bytu a odběhl dolů na ulici. Kufr Lady byl stále trochu znečištěn od Smetany, to ho však moc netrápilo. To by bylo horší, kdyby sem náhle přišel udivený Uzlíček s tím, kde je jeho auto.
Vše naházel dovnitř, akorát věšák, už tak dost poškozený se tam nevešel. Zauvažoval nad tím, jestli ho tu třeba nenechat....nakonec jej přelomil o koleno v půli a hned se vešel líp. Zaklapl kufr a nastoupil. Pochvaloval si svou duchapřítomnost, neboť si vzpoměl na Bojdarovu řeč o benzínu....tak zajel do již rozkradeného bordelu a načepoval si plnou ze sudu ve sklepě.....vlastně možná, kdyby mu to poblíž nechcíplo, tak si ani nevzpomene.....to však není důležité.
Nastartoval a rozjel se směrem nahoru k Míráku, poté však odbočil a jel magistrálou směr od centra. Odbočil kousek za 5. květnem a pokračoval po menší silnici směrem na Kačerov. Mezi tím a Nemocnicí Krč nakonec odbočil na Jižní Spojku. Jel směrem na Sever.....Mělník, Jičín a tak.
Chtěl utéct za hranice, ty jsou však všude hlídány. Na jihu by si na Slovensku moc nepomohl, v Rakousku je to prý nejlepší...ani v Německu, že to prý není na škodu. Ale jak tam, tak i onam jsou prý hranice dost ostře hlídány. Rozhodl se zkusit Polsko....jako nouzovou variantu. V Polsku se už nějak zařídí a časem možná i proklouzne. Hlavně aby byl pryč odsud.
Během čtvrt hodiny nechal za zády ceduli hlavní město Praha a ujížděl dál směr neurčitelno.
…........................................
Maxmilián Jiřka ležel na gauči ve svém soukromém apartmá a ve svém soukromém mrakodrapu. Znuděně pozoroval porno a vůbec se obecně nudil.U filmů tohoto rázu zásadně neprovozoval onu metodu sebeutěšování, neboť i to ho nudilo. Napřed si myslel, že by třeba mohl tímto způsobem vykoumat jakési nové sexuální praktiky....což mu po čase přišlo únavné.
Vypnul televizi a otevřel noviny. Zásadně je četl od zadu. Burzu se rozhodl nezkoumat, ani kurzy měn, tedy od doby, kdy existovali jen dvě, dolar a ta druhá. Přečetl si nudný fejeton, svůj horoskop a pár příspěvků čtenářů o tom, jak je Svět krásný a hrozně se na něm baví.
Nakonec přece jen obrátil noviny k titulní stránce. Bylo tam mnoho informací, co se kde událo. Nějaká ženská žaluje svého syna, že ji znásilňuje pohledem....šikovný klučina, ve třech letech. Jiná ženská zase usušila kočku v mikrovlnce, aby ji nemusela fénovat. Maxmilián si pamatoval, že něco podobného, ne-li naprosto stejného se již událo.....jenže mikrovlnka téhle ženské byla světe div se přímo vybavena programem na vysušování domácích mazlíčků. Umělo to spousty věcí... uvařit v páře knedlíky, kynout těsta, gril na sto způsobů, který si ještě do jídla přidá sám vyvážený poměr koření a pak se ještě sám umyje.....nicméně, ve sloupku nezapoměli připsat, že ona omylem spustila vše najednou.
Maxmiliána však upoutal odkaz na úplně jiný článek, měl jako druhý na stránce největší nadpis. Ten první největší byla reklama na nábytek. V onom druhém nadpisu se psalo:
Pražský Principal zavražděn
Praha- V Radiační zóně Čechy, Morava a Slezko byl minulý týden zavražděn místní Principal. Pro většinu vězňů je to hrozná událost ,,Strašlivá, opravdu strašlivá věc, všichni jsme ho měli rádi!“ prozrazuje naší redakci se zlzami v očích jeden strážce hranic. ,,Nevíme co bez něj budeme dělat, vždy byl pro dobrou věc, měl nás všechny rád a když měl nějaký vězeň jakkýkoliv problém, náš principal mu vždy přiběhl na pomoc!“ pokračuje strážce. Náš redaktor mu musí půjčit kapesník, aby si tento zlomený člověk mohl usušit slzy. Místní Rada již zvolila nového nástupce pro funkci Principala, jehož jméno je kvůli jeho osobní bezpečnosti tajné.
Podle všech údajů byl miláček této zóny zavražděn dvěma sadistickými útočníky, kteří vtrhli do Hradu během obědové pauzy místních gardistů. Při svém běsnění zavraždili další tři příslušníky stráže.
Útočníci Principala nejprve unesli. Jeden z nich, Přemysl Uzlíček. Odsouzen dne 10.6.2028 New Pragueským tribunálem k trestu doživotí v R.Z.C.M.S za velmi závažné zločiny, byl zajmut gardou a vyslechnut radou. Po zdlouhavém jednání odsouzen k smrti a trest byl podle všech informací vykonán. Druhý útočník beze stopy zmizel, existují však dohady o tom, že se jedná o známého teroristu Theodora Jiřku, odsouzeného dne 15.9. 2006 taktéž k doživotí. Pražská Garda ve spolupráci s New Pragueskou policií po něm usilovně pátrá.
Pokračování na straně 2.
Maxmilián odložil noviny a natáhl se přes gauč pro telefon, zvedl ho a naťukal číslo, telefon párkrát zapípal a potom to zvedla nějaká žena.
,,Prosím?“
Její hlas zněl sladce jako cukrová vata politá čokoládou
,,Paní Uzlíčková? Tady Jiřka, mohla byste se stavit tady u mě? Pamatujete si na číslo pokoje že?“ počkal si než odpoví. Povzdychla si.
,,Ale jistě pane domácí.“
,,Těším se na vás.“ řekl nakonec a položil to. Lehl si a koukal do stropu. Napadlo ho, že mít peníze, to je přece krásná věc.
Někdo zaklepal na dveře, z kuchyně vyběhla opička, přeběhla místnost a vyskočila. Zmáčkla tlačítko na světelném panelu, dveře se otevřely.
Vešla paní Uzlíčková, vysoká skoro sto devadesát centimetrů, dlouhé, štíhlé nohy, krásný zadek, dvojky prsa a nádherný, usměvavý obličej, hnědé vlasy až do pasu. Na pomalu devěta třicet nevypadala.
,,Chtěl jste něco pane domácí?“ zeptala se. Její úsměv odkryl krásné, bílé zuby.
,,Paní Uzlíčková!“ zvolal Maxmilián a klepl dlaní na gauč vedle sebe. Paní Uzlíčková přešla místnost jako striptérka od dveří k tyči a posadila se. Měla minisukni, trochu ji povytáhla a ukázala nohy v celé své kráse. Maxmilián jen to uviděl, tak nekontrolovatelně slintal. Přemohl se, sáhl pro noviny a podal je paní Uzlíčkové.
,,Četla jste to?“
paní Uzlíčková přikývla.
,,Předpokládám, že víte, o co jde.“
Paní Uzlíčková přikývla.
,,Váš muž...byli jsme přátelé...nějaký čas.“
Paní Uzlíčková znovu přikývla.
,,Musíte mě chápat, nemám jinou možnost, budete se muset odstěhovat, vaše přítomnost v mém domě může vzbudit nevoli. Lidé by se mohli začít stěhovat a tak...“
Paní Uzlíčková neodpovídala, jenom pokrčila rameny.
,,Avšak máte možnost se z toho svým způsobem dostat.....řekněme dnes večer.“
paní Uzlíčková pokrčila rameny, Maxmiliánův pohled se upoutal k jejím nohám.
,,Nebo třeba hned....“ dokončil opatrně a jako na znamení noviny odložil.
Paní Uzlíčková znovu pokrčila rameny, zvedla se a odešla do ložnice, Maxmilián za ní, usmíval se.
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. |
| |
