Radiační Zóna VI.
ID: #6927
| Autor | Theodorowitz |  |
| Vytvořeno | 29.04.09 23:57:56 |
| Kategorie | Próza (ostatní prozaické útvary) |
| Téma | |
| Počet návštěv | 176 |
| Dílo sledují | |
Prolog ke sbírce:
Stará práce. Délkou nepotěší.
Auto bylo přikryto plachtou. Prud prolezl až na konec kůlny a opřel se do něj. Během chvíle bylo venku. Ta chvíle byla dokonce tak krátká, že Jiřka jen tak tak uskočil.
,,Máte hračku pane Jiřko?“ otázal se Uzlíček, hned po vstupu do dvora.
,,Ani ne hele....“ na to Jiřka, když z jedné strany uchopil plachtu. Strhl ji. Zvedl se prach, až to všechny muže donutilo mávat rukama jak před obtížným hmyzem. Jiřka s Uzlíčkem zůstali civět na auto jak na ducha. Jenom Prud stále zkoumal zámek.
Auto bylo dlouhé nejméně čtyři metry, tak z šedesátých let. Kastle byla prolezlá rzí, občas se rez rozsypala a zůstala po ní díra. Jen na pár místech byla poznat původní, černá barva laku. Zepředu mělo auto šest světel, čtyři zakombinovaná a dvě externí. Jen dvě byla zasklená a jen tři měly řárovky. Přední sklo bylo prasklé. Blatník pryč, prahy rozpadlé. Jiřka vzal za kliku u řidiče a ani s ní nehl. Vzal nejblišší tyč a rozbil zadní okýnko. Strčil dovnitř ruku a odemkl. Poté vlezl dovnitř a odemkl u řidiče. Zvenku prohlížel interiér. Smrdělo to všechno zatuchlinou.
,,Proč jste to udělal?“ zeptal se ho Uzlíček.
,,Co?...“ na něj Jiřka nechápavě.
,,Proč jste rozbíjel to okno?“
,,Abych se dostal dovnitř ne?“ na něj Jiřka samozřejmě.
Uzlíček přišel k zavřeným dveřím, které Jiřka vysklil a vzal za kliku. Jen co je otevřel, usmál se na Jiřku ze všech sil svých obličejových svalů.
,,Nějakej chytrej. Ne?!“ sykl Jiřka a dál prohlížel interiér. Klekl si a hledal nějakou páčku, aby odemkl haubnu.
,,Co hledáte?“ zeptal se Uzlíček.
,,Chci si prohlídnout motor.“ odpověděl Jiřka. Ještě chvíli hledal, když zaslechl zezadu Uzlíčka.
,,Tady je!“ Jiřka přešel auto k zadku a uviděl malého vraha, jak otevírá kufr. Poté si uvědomil, že to není kufr...
,,Jaks to věděl?“ podíval se na Uzlíčka. ,,Že to má motor vzádu?“
,,Je to Tatra...“ odpověděl Uzlíček ,,Ty ho tam mají vždycky...tedy, alespoň tahle. Šestsettrojka to myslím je....ještě šestsettřináctky a sedmistovky je mají takhle.“
,,Ty se v tom vyznáš?“ otázal se Jiřka podezřívavě.
,,Ano...vlastně, ani ne...ale můj děda ji měl. Byl okresní tajemník.“
,,Aha....no nic, můj děda byl taky komouš.“ na to Jiřka, vlezl za volant zasunul klíče. Ani prd, ani to neškytlo.
,,Potřebujete svíčky.“ informoval ho Uzlíček ,,Je to šestiválec....takže šest...alespoň myslím...a benzín by asi také bodl.“
Jiřka otráveně vystoupil. Kopl do dveří, div se po zaklapnutí nerozsypaly. Opřel se o haubnu a zapálil si.
,,Na co to auto vlastně potřebujete?“ zeptal se Uzlíček.
,,Musím jet za Prahu....pěšky to nejde.“ odpověděl Jiřka.
,,S tímhle tam nedojedete.“
,,Jo. Já vím.“
,,Ale, když už jsme u toho....co ta Lada?“
,,Jaká Lada?“ zpozorněl Jiřka.
,,Ta Gardy...mohli bychom si ji...jaksi...,,vypůjčit,,.“
Jiřka se pousmál ,,To jako chceš principalovu gardu vokrást o jediný auto v celý Praze? To je dost vo držku...já teda nevěřím, že by byla ta jeho skvadra nějak nebezpečná...ale asi by je to drobet nasralo...“
,,Přesně tak...“ procedil mezi zuby usmívající se Uzlíček. Jiřka nevěděl proč, ale ten nápad se mu docela zamlouval.
,,Tak jo, hele, já dneska tenhle škopek nějak odtáhnu domů. Vrátím se pak sem....promysli to zatím.“
Uzlíček přikývl a odešel zpět do domu. Jiřka se vrátil do kůlny a našel starou kovinci na zalévání kytek. Přišel k Prudovi, jehož ulomený zámek stále nepřestával překvapovat. Jiřka mu zámek vzal a hodil ho za hlavu. Prud se na něj smutně zadíval, až to vypadalo, že se za chvíli rozpláče.
,,Dones mi trochu benzínu.“ přikázal Jiřka a vrazil mu do ruky konvici. Prud se smutně odploužil. Jiřka se vydal hledat v kůlně svíčky.
…........................................
Ottovi už bylo dobře, teď jen seděl na záchodě a vykonával potřebu. Měl průjem, barva vlastních výkalů ho znepokojovala, měl strach, jestli mu Vlnys neprorazil žluč nebo něco podobného. Pak se ozvalo cvakání zámku a otevřely se dveře, za nimi stáli Vlnys a Dobrev, jako vždy, ve svých oblecích. Otto se otravně zaksichtil a natáhl se pro toaletní papír.
Vedli ho chodbou a potom otevřely dveře od Vyslíchárny, v té seděl onen velitel, s kterým se setkal předtím. Až teď si všiml, že má pásku na jednom oku.
,,Dobrý den pane Pilharte, doufám, že jste již připraven na výslech!“ Otto přikývl, oba strážci ho dovedli k židli a posadil se přímo před velitele. ,,Pokud jste to od minule zapomněl, jmenuji se Páral.“
,,Já vás znám.“ řekl Otto, ani nad tou větou nepřemýšlel.
,,Ano, to je velmi pravděpodobné.“ na to velitel, potom otevřel hnědé desky, které měl před sebou, vytáhl nějakou fotografii a ukázal ji Ottovi.
,,Znáte ho?“ zeptal se, Otto se na ni podíval. Samozřejmě, že ho znal.
,,To je Jiřka ne? Theodor Jiřka.“ řekl jistě.
,,Ano přesně tak, víte o něm něco?“ zeptal se velitel.
,,Je v zóně...stejně jako spousta lidí...“
,,Ano ano, pane Pilharte, ale nemáte tušení, kde by mohl ve starých Čechách pobývat?“
,,Proč jsem tady?“ odběhl od tématu Otto, velitel se zatvářil uraženě, neměl rád, když vyslíchaný odbíhal od tématu, měl ve zvyku, takové vězně mlátit.
,,Jste tu, protože můžete být nápomocen při vyšetřování.“ řekl trpělivě.
,,Jaké vyšetřování?“ zeptal se Otto.
,,Pane Pilharte!“ vyštěkl velitel ,,Nevím, jestli je ta pravá chvíle, aby jste VY mě kladl otázky!“ Otto umlkl ,,Máte nám pomoct s vyšetřováním, týkajícím se objevením a chycením vězně.“
Otto vypoulil oči, v tu chvíli nemohl pochopit, co po něm vlastně velitel chce, ba nemohl ani pochopit, o čem mluví. Nechal si to chvíli uležet v hlavě a poté se zadíval veliteli tázavě do oka.
,,Vy chcete chytit Jiřku?“ zeptal se.
Velitel přikývl.
,,Chcete jet do zóny a chytit ho? To jako, že si ho pak přivezete zas zpátky?“
Velitel přikývl.
,,Děláte si prdel?“ zeptal se Otta sarkasticky a usmál se.
,,Ne!“ přisvědčil tvrdě velitel, probodával Ottu okem a tomu to bylo silně nepříjemné. ,,Pane Pilharte.“ pokračoval velitel, stále tvrdě, jako před tím ,,Vybrali jsme vás, protože jste Jiřku osobně znal a to dost dlouho, znáte jeho zvyky, víte, kde se nejraději zdržuje, co jí, co umí a co potřebuje.“
Otto si připadal jako ve snu .
,,Pro...proč ho chcete vozit zpátky?“ zeptal se znovu. Velitel povzdychl.
,,Vy jste o tom neslyšel? Nečtete noviny, nekoukáte na zprávy?“ odpověděl otázkou trpělivě.
,,No...ani ne. Jsem zaměstnaný člověk....“ na to Otto.
,,Takže nevíte o novém výmyslu současné vlády. Že sestavili komisi, která vyhledává staré případy, obnovuje je a když něco zpochybní, musí se provést znova soud?“ Otta neodpověděl, tak pokračoval ,,Jiřkův případ je zpochybněn....sice seděl dost dlouho, ale jeho poslání do zóny považuje komise za špatné. Jinak...chce ho zpět. Chce další soud a chce rozsudek smrti.“
Otta zas neodpověděl, velitel zas pokračoval ,,A to je na pytel, protože se mi, kriminalisté, musíme starat o nějakýho zmetka tisíc kilometrů daleko. A proto jste tu i vy, znáte ho líp, než jeho vlastní otec...který, ač žije, tak se od Jiřky snad po celou jeho existenci distancoval. No a matku, jak jistě víte, už ani nemá. Proto padla volba na vás, pomůžete nám a my vám poděkujem.“ Ta poslední slova měla být vtip, velitel tím chtěl jen zdůraznit skutečnost, že pitomá vláda spolu s komisí nezařídila i nějaký peněžní systém odměn pro výpomoce. Nad vtipem se však pousmál jen on sám, neboť Otto ho nepochopil.
,,Takže...“ načal Otta ,,Já vám mám povídat všechno, co o něm vím. Vy tím zjistíte, kde ho najít a až ho chytíte, tak mě propustíte?“
,,Chápete to velmi dobře pane Pilharte.“ usmál se velitel.
,,Kde je?“ zeptal se Otta jen tak, mimochodem.Velitel sevřel ruku v pěst.
,,V Praze...“ procedil mezi zuby, avšak hned nahodil lepší tón, sice stále silně nepříjemný, ale lepší ,,...tedy, nejsme si tím jistí, je mnoho míst, kde by se mohl ukrývat ale naši lidé určili...“
,,Co tam dělá?“ skočil mu do řeči Otta, veliteli v pěsti zacukalo.
,,To nevíme, na to se budu ptát já vás. Tak tedy, kdy jste se z Jiřkou setkal poprvé?“ Otto chvíli popřemýšlel.
,,To bylo na gymplu.“
…........................................
Jiřka si otřel špinavé ruce do své ještě špinavější košile, zavřel víko kufru. Oleje tam bylo trochu míň, než být mělo....Jiřka také pochyboval o jeho kvalitě. Náhradní olej nenašel. Úspěch měl však se svíčkami, které leželi vzadu u sedadel spolujezdců, baterka tam byla taky....o jejich kvalitě pochyboval snad více, než o kvalitě oleje. Benzín divně páchl, slaběji, než klasický benzín. Pochyboval o jeho kvalitě snad víc, než nad olejem, svíčkami i baterkou. Co naplat. Jediný doslovní neúspěch měl s pneumatikami, které po dlouhé době popraskaly a nebyla v nich ani částečka vzduchu. Nenašel jiné. Takže se bude muset pomalu odploužit na nich. Tedy, pokud nastartuje.
Sedl si dovnitř. Auto mělo jednoduchý interiér. Jen jeden dlouhý budík, ukazující jak rychlost, otáčky, tak i stav paliva. Šalzpálka za volantem ho stále dostávala. Netušil, jak s tím hejbat, nikdy ani neseděl v autě, které to má. Napadlo ho, že je to možná stejný, akorát, že prostě jinde. Proto ji přitáhl k sobě nahoru, pak dolů. Pak na střed nahoru....cvičil s tím takhle několik minut, ale byl stále nesvůj.....jestli je jeho teorie řazení pravdivá se doví, když se mu povede rozjet. Otočil klíčem. Auto vydávalo kýžené zvuky. Jiřku to potěšilo. Těšilo ho to ještě pár vteřin...pak si uvědomil, že se sice motor snaží, ale ne a ne se roztočit. Došel zpět do bordelu a zavolal si Pruda. Pomohl mu poté vytlačit auto ze dvora na ulici. Tam nastoupil a přikázal Prudovi, aby ho roztlačil. Prud se do toho opravdu opřel, auto při jízdě pohupovalo jak loďka na vlnách. Nebylo lehké, roztlačit auto, co má prázdné gumy. Jiřka si počkal, až bude rychlost alespoň plouživá a zařadil to, o čem předpokládal, že je jednička. Pustil spojku a zatlačil plyn.
Prud zčernal.
Auto vydalo strašlivý zvuk a samovolně se rozjelo. Jiřka byl rád, že při všem tom houpání a poskakováním udrží volant. Prud ze sebe sklepal popel, dehet a jiné věci, co na něj vybafly z výfuku. Zamával za pomalu se ploužícím Jiřkou, než se otočil a odešel.
Jiřka našel popelník, otevřel ho a zapálil si cigaretu. Když dělal tehdy tak krátce tu autoškolu, strašně toužil si jednou zapálit za volantem. Avšak pohybující se interiér způsoboval, že se nikdy netrefil do popelníku a tudíž byl popel všude. Auto dál pokračovalo ve své osamocené cestě. Za sebou nechávalo obrovský oblak kouře a zrezlý výfuk způsoboval, že hrozivě řvalo. Jiřka zrovna uvnitř přemýšlel, kde splašit pořádné gumy.
…........................................
,,Mluvil s vámi někdy o mně?“ zeptal se Velitel Otty, když usrkával ze svého pátého kafe. ,,Vím, že jsem se mu párkrát pořádně vryl do paměti a byl by to pořádný suchar, kdyby vám o tom nic neřekl.“ položil hrnek na stůl a usmál se.
,,Ano, jednou se o vás zmínil.“ odpověděl Otta a usrkl ze sedmého kafe pěnu. Velitel nastražil uši.
,,Co vám o mě řekl?“ zněla otázka vážně. Otto se usmál.
,,Řekl mi, že tu největší slast ve svém životě zažil, když vám mohl cigárem vypálit oko.“ velitel se nenaštval, to Ottu překvapilo, velitel Páral měl jednu velmi cenou vlastnost, že dokázal svůj vztek dost dobře skrývat. Otto znovu usrkl kávu ,,Mylím pane veliteli Párale, že naše seance je u konce, víte, já musím do práce, nedávno jsem se stal primářem a taky se o mě strachuje žena, určitě je teď doma a čeká na mně.“ Velitel se na něj ani nepodíval ,,Nečeká.“ řekl klidně, spíše pro sebe.
,,Prosím?“ zeptal se Otto, měl pocit, že špatně slyšel.
,,Vaše žena vás nečeká, ani vás už nečekají v nemocnici.“ dopověděl velitel a podíval se Ottovi do tváře, ten zrudl a vypoulil oči.
,,P...P...Prosím?“ vykoktal, velitel otevřel své hnědé desky a vytáhl papír, z jedné strany byl popsaný, pročítal si ho a přitom se usmíval.
,,Co to je?“ zeptal se Otta.
,,Zatykač.“ řekl velitel.
,,Zatykač? A na koho?“ zeptal se znovu.
,,Na vás pane Pilharte.“ řekl důrazně velitel a otočil papír jeho směrem. Byl ukázkově popsaný, orazítkovaný a hlavně, což Ottu nejvíc vyděsilo, byl tam podpis prezidenta. Otto věděl, co to znamená, zatykače, na kterých je podepsán prezident, jsou jasné rozsudky smrti, smrt bez soudu a bez možnosti už kdykoliv vidět New Prague, rodinu, práci. Jen co dostanete tenhle zatykač, dělí vás od smrti jediná hodina. Otto vyskočil na nohy, jeho židle odletěla dozadu. Zděšeně se podíval na velitele, ten se usmíval, potom se otočil a zamával na zrcadlo za sebou. Během chvíle přišel Vlnys a Dobrev, přisunuli židli a znovu, trochu násilně Ottu usadili, potom zase odešli. Otto byl stále zděšený, velitel se usmíval.
,,Za...za co jsem ...o ...obviněn?“ vykoktal Otta. velitel se podíval na zatykač.
,,Tady stojí... nepovolené operace mozku, nepovolená interrupce, nepovolená eutanázie, nepovolené podvazování vaječníků, krádeže léků, falšování lékařských potvrzení, znásilnění hlavní sestry....no, prostě jste pěknej prevít.“ Otto zrudl ještě víc, teď začal řvát.
,,To je blbost! Já jsem primář, já nemám vůbec styky s pacienty! Neoperuju! Nevyšetřuju a hlavně nikdy! Opakuju nikdy nepřepisuji recepty! A hlavní sestra?! Vždyť je jí snad devadesát! To byste mě měli zavřít snad i za nepovolenou nekrofílii!!!“ Velitel se stále usmíval, Otto se usadil zpět do židle a položil hlavu do dlaní a rozplakal se.
,,Tak dobře pane Pilharte,“ řekl velitel, vzal do ruky tužku a něco napsal do zatykače ,,Nepovolená nekrofílie.....tak! Máte to tam!“ usmál se, Otto zvedl hlavu a upřeně se na velitele zadíval.
,,Nevěšte hlavu pane Pilharte.“ konejšil ho velitel ,,Ve skutečnosti nebudete popraven, vás čeká mnohem krutější trest.“ stále se usmíval.
,,Co?“ zeptal se.
,,Pobyt v Radiační zóně Čechy, Morava a Slezko.“ odpověděl velitel. Otto dal ruce do klína a pohodlně se usadil.
,,V radiační zóně... já budu v radiační zóně? Ale já nemůžu, nepřežiju tam, slyšel jsem jak to tam vypadá!“ velitel se k němu přisunul blíž.
,,Jistě vám už došlo, že ta obvinění jsou falešná, pošleme vás do Radiační zóny, pokusíte se nalézt Jiřku. Informujete o něm Principala zóny...ten už se postará a hlavně, dá nám vědět. My poté přijedeme, převezmeme ho a vás zase pošleme zpět... k vaší rodině a do vaší práce, řekl bych, že si tam nepobudete víc než pár týdnů.“ Otto mlčel, hrál si z prázdným hrnkem od kafe, potom se podíval na velitele.
,,Proč ho tam nenecháte? Není pobyt tam náhodou mnohem horší trest?“
,,Ne to nejde.“ odpověděl mu velitel ,,Už jsem vám to říkal....musíme ho dostat zpět, kvůli rozmarům pitomé komise.“
,,Proč tam nepošlete nějakého svého člověka?....nebo někoho takovýho?“ velitel si rovnal papíry v deskách.
,,To už jsem vám také vysvětlil. Potřebujeme někoho, kdo Jiřku dobře zná...v zóně není nic, žádná infrastruktura, nic. Mohl byste třeba zkusit nechat se zaměstnat ve špitálu. Jiřka to tam může navštěvovat, je tam velká možnost chytit nějakou nemoc. Jiný člověk než vy....prostě by ho nenašel, nebo našel, ale trvalo by to.“
Velitel dopověděl. Srovnal svoje desky, zvedl se a odcházel. Sklonil se před černou krabičku, dveře se otevřely. Za nimi stáli Dobrev s Vlnysem, velitel se ještě otočil.
,,Připravte se na cestu pane Pilharte.“ pronesl na konec a odešel. Dobrev s Vlnysem chytili Ottu a odvedli ho do cely. Tam se natáhl na postel a pokusil se usnout, bolelo ho břicho.
…........................................
Zpráva z tisku:
Jediná možnost jak zjistit, zda je v Radiační zóně den nebo noc, spočívá v teplotě venku (ač je obloha přes den světlejší, občas to dementuje svit měsíce a můžete to mylně považovat za denní šero.) Praha je podle nejnovějších údajů jedním z nejteplejších míst v Radiační zóně. Přes den stoupne teplota někdy až na deset stupňů, v noci i na mínus pět. Teplo tam vniká pomocí větrů ze západu, které sem proudí čtyři měsíce za rok. Poslední zima byla tak krutá, že vězni padali jak důchodci v létě...ale konec legrace. V lednu tu bylo údajně naměřeno až mínus třicet, jednou tu bylo dokonce i mínus padesát. Vězni se údajně zahřívají tak, že si strkají do oblečení všemožné tiskoviny.
Aneb: Kdo páchá zločiny, toho hřejou noviny.
A dále:
Poslední jednání sněmovny poslalo dále zákon o kouření v městech. Jak všichni jistě víme, naše krásné město stojí na ostrově a je jedinné ve státě. Vláda chce po zákonu o zákazu kouření ve veřejných prostorách, zákazu kouření v neveřejných prostorách a zákonu o zákazu kouření v bytech, domech a sklepních prostorách zavést zákon, o absolutním zákazu kouření všude, kde je vzduch. Společně s ním chce vláda zakázat dovážení cigaret na celé naše území.
Aneb: Celej ten svůj nikotýn, ve vzduchoprázdnu vypotím.
Borec na konec:
Žralok již spolk šestého
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. |
| |
