mohutný nemotorný buk na kamenitém kopci
v obručích z popelavé kůry
úzkostně svírá příští železniční pražce
- poslední lože sebevrahů
kolik jich ještě pozře do zažehnání žízně?
vyšplhám fosforovou mízou
ve vodováze kmene do korun
záměrně uštípnout
pařáty neposlušných samorostů jeho těla
a vytesat z nich virgule
jedna projeví člověka v červeném světle
nejvyšším známým prvočíslem zla
a její sestra hladkým stvolem kulovnice
nahlédne v odraz asfaltových plivanců
mletých kaleidoskopem očí mojí masky
