Sníh pod nohama mi křičel
jakoby v každé vločce lámal můj krok všechny jeho kosti
a malíř bůh si zkoušel všechny stupně šedi
na bezdomovcích ztroskotalých o zadní stranu Šumperského Kauflandu
když zapadalo neviditelné slunce
myslel jsem na věci mezi nebem, zemí, mužem a ženou
a velké ticho, které mne napadlo
znělo jako když si nemáme co říct
únor tančil v korunách
jako my ještě předtím než spolu spíme
a zastihne nás ráno
když předstíráme spánek
pak voní čas i postel
když odejdeš do sprchy nebo navždy
venku je cosi mezi mrazem a táním
a na ústech mi hnízdí pták
a na ústech mi hnízdí pták :") .... to musí být řádné strniště ... moc pěkná báseň, zprvu mi přišla ukecaná, ale velice jí to sluší ... jj, oslovuje mě velice