|
|
|
| Děl | : | 8165 | | Komentářu | : | 42973 | | Členů | : | 923 |
|
|
Po stopáchID: #9997 | Autor | danmark |  | | Vytvořeno | 16.02.10 08:17:27 | | Kategorie | Poezie - vázaný verš | | Téma | Válka | | Počet návštěv | 144 | | Dílo sledují | |
Prolog ke sbírce:
Básnická sbírka, převážně pocitová, náladová o obyčejných věcech a méně obyčejných pocitech.
Jdu po stopách, jež dávno vymizely,
dvě hvězdy z mandlí a uhašený třpyt,
je potopa – a po ní světy zely
prázdnem, jež halí tmou žhavý perseid…
Tam za dráty se tísní malé cely,
snad z nich šlo vyjít, plyn stěnám dali pít,
stín za vraty se krade na parcely,
kde vlci vyjí – a nikdo není syt…
Tam v střepinách, v nichž číst se naučili
ti věčně padlí, co stále touží žít,
sní nevina, že hřích není tak čilý.
I s obinadly dál sklízí klasy žit…
Spal v poduškách, však potom stlal si dlažbou,
kdo tohle věří, když není stále bit?
Být cizí, v tmách, být stokrát sražen pažbou
u vlastních dveří, kde čekal domov, byt…
Kdo pohladí? Dlaně už rozpraskaly,
a nikdo není, kdo zas začal sít,
rty ochladí v mrazech dech puklé skály,
eroze změní i nejostřejší štít,
lže kamení, že už ho nezašlapou.
Svět není jiný, co bral, zas může vzít,
to pramení z toho, že všichni tápou,
rez do drezíny se vryla řetězy,
a na zemi se pekla rozpoutala,
kdo pravdu soudí? A kdo ji kdy směl mít,
až v zázemích, jež smršť hned rozfoukala,
život zas proudí – pak snad půjde
snít…
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | |  | ...přimlouvala bych se za změnu - v první sloce "malý perseid..." za drobný, nebo jiné významově podobné přídavné jméno, protože hned ve druhé sloce první řádce máš "malé cely".
Nicméně, je to detail. |
| |  | citlivý a důstojný hold památce pana Karla Straky... dojalo mě to... |
| | | Věnováno jednomu člověku (K. S.), jehož stopa končí v roce 1942. |
| |
| | | | doporučuji 7 | | Dahlia | | prostořeka | | dali | | EVIK | | Mbonita | | Vorona | | Mariana Há |
|
|
|
|
© Archiv 2007-2010 mezera.org ,
created by Dartagnan
|
|