Plášť
Pršelo a na chodníku u Karlova mostu klečel žebrák. Čelem se dotýkal země, a proto neviděl, jak se z davu oddělil muž v dlouhém plášti a zamířil k němu.
- Hej, zatřásl se žebrákem. – Vstávej! Nastydneš.
- Nechci, odmítl, - nechci, opakoval a zase sklonil hlavu k zemi.
Neznámý se trochu zarazil. – Tak ti aspoň půjčím tohle, řekl, a začal si rozepínat plášť.
- Nechci nic, nechte mě, jděte pryč!, už nenávistně zasyčel žebrák. Ve snaze muže odehnat mával rukama jako větrný mlýn.
Z průchodu vedlejšího domu vyšel statný pořízek v kožené bundě.
- Problém?, zeptal se výhružně a žebrák jakoby se zmenšil.
Neznámý konečně pochopil. Pokýval mlčky hlavou a odcházel.
Pořízek za ním chtěl ještě něco zakřičet, ale místo slov mu z úst vyšel jen obláček páry.
- Ty vole, řekl, když byl zase schopen promluvit, - dyť je léto!
Ten podzim všem zhořkly svatomartinské husy.
/28.ledna – 29.ledna 2009/
