|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. |
|
 | Nádherný smysl pro detail, nádherné postřehy mezi milováním a zavřenám dveří!!! |
|
|
 | je to dobré... pre mňa fajn obrazy...:D |
|
|
 | děkuji |
|
|
 | nevím, mno, mě učili, že se mám vysmrkat... |
|
|
 | "Smažená nudle" je podle mě docela v pohodě. Akorát, že bývá dost dlouhá, řádově desítky metrů, takže ji pro hosty pak lehce pokrájej. |
|
|
| Jinak za váhu u mě můžou ženský, víš? Po každejch kopačkách jsem zajídal žal ovarovým kolenem a od roku 2006 toho bylo povícero, mno. http://www.mezera.org/Dilo/Cestou-k-ovarovemu-koleni-ID929 |
|
|
| To měli, rád bych tam v tom případě také zmínil zvláštnosti vietnamské gastronomické terminologie, jako např. "Rýže se tři druhem maso", nebo "Smažená nudle." :)) |
|
|
| Máme podobný osud, já měl v roce 2006 méně o 20 kg (pěkných 55kg (plí)živé váhy) a mám na to řadu fotografických důkazů, které ze soudnosti pochopitelně nepředložím. Také proto chodím na jídla, co začínají slovy jako "pohanková" a končí slovy jako "kaše". Většinou se za tu kázeň cestou z oběda odměním nějakým tím hotdogem.
Jnak máš ovšem pravdu, že poetika jídelníčků neobstojí pod ostřížím zrakem poučení literární kritiky. Třeba takové "americké brambory". To je přece čistý pleonasmus - všechny brambory jsou původem americké, žádné jiné než americké barmbory prostě nejsou. A najednou je z toho hit fastfoodů. Měli bychom o tom udělat literární seminář! |
|
|
| Nech toho, neviděl jsi na Vysočině, jak vypadám? Od roku 2006 jsem přibral 10 kilo (mám o tom důkaz v jednom kalendáři) Čili, já právě tuto poetiku musím omezit.
Navíc ten Tvůj vrabec je ve skutečnosti jen převlečený špaňelský ptáček, - agent cizí rozvětky. Ze všech stran na mě útočí rychlá jízda tatarské omáčky a v restauracích se usídlil nadužívaný funkcionalismus (hranolky).
Svíčková, je veřejně akceptovaným podvodem, poněvadž všichni víme, že není ze svíček, a nad tím, že rajská jablka nemají nic společného s rájem ani s jablkem už se dokonce ani nikdo nepozastavuje.
Ode dneška nejím! A basta!
Teda... až po obědě, jo? |
|
|
| V tom případě doporučuju třeba jídelníček. Tam nejsou slovesla skoro žádná, jen samá subsatntva a adjektiva, občas spojnky: "na", "s", "v" a tak. A přitom se nedá říct, že by toumu chyběla poetičnost a obraznost, naopak: Hýří se tu metaforami (jablka v županu, medvědí tlapy), symboly (katův šleh) nechybí tomu zemitost (brambory) ani odkaz na národní tradice (moravský vrabec). A rozhodně to není bezcenné.
(Já mám teď košili, jsemť v práci :-) |
|
|
| Líbí se mi to, má to atmosféru. Ale vypustil bych nějaká slovesa a naflákal tam nějaká substantiva nebo tak něco :). Tohle by se mi líbilo jako poezie v próze. Ve volných verších mám raději stručnost na dřeň.
Inu, vidím to jinak než Petr70, přestože mám teď na sobě stejné tričko.
Páč tričko v tomhle nehraje roli, že jo. :) |
|
|
| Líbí se mi to, má to atmosféru. Navíc mám rád epizující volný verš. On volný verš hrozně často svádí k násilným výpustkám sloves, k hromadění substantiv, což se vydává za vrstvenou obraznost, ale někdy je to jen obraz tvůrčí bezmoci a rozpačitého přešlapování. Proto se mi líbí narativní rozměr, který tvůj volný verš má. Současně se mi zdá - a můžu se taky plést - že se to nezvrhlo do druhého extrému, do prosté povídky s častěji přelámanými řádky. Děje se to docela často a vydává se to za poezii. Tohle poezie docela zurčitě je, neokázalá, ale přesto jednoznačná poetika, která v tom je, nedovolí tomu textu, aby se potácel na tenké hranici poezie a lyrizované prózy, v zemi nikoho. |
|
|
