Po týdnu na horách volám zase Janině.
„Ahoj Jani.“
„Ne, tady Verča, počkej, hned ti dám mámu.“
„Jo, máte s mámou stejnej hlas.“
„No, už jsem tady, ahoj. Já jsem se teď vrátila z Prahy.“
„Aha, ty si byla nakupovat?“
„No, nebyla. Podrž se, já jsem měla rande!“
„Nekecej a s kým?! To jsou nějaký novoty, co sem tu nebyla.“
„No jo, představ si, že už o víkendu se ozval ten Vladimír. Víš, ten rozvedenej ?“
„Jo, vzpomímám si. Něco jsi posledně říkala.“
„No a hned šel na věc, že bude v pondělí v Praze, jestli se nesejdem. Já mu totiž psala, že dělám v Praze.“
„Jo.“
„Tak jsem mu napsala číslo na mobil, a že do čtyř dělám, ale pak, že by to šlo. Takže jsme se sešli v Letňanech, abych to měla blízko a šli jsme na kafe.“
„To si teda sebou mrskla. A jaký to bylo ?“
„Řeknu ti, že jsem z něj dost nadšená, i když první dojem nebyl nejlepší. Připadal mi jak ňouma. Pak jsme se ale začali bavit a všechno plynulo tak lehce, nenásilně. Byl zábavnej a rozebíral firmu a účetnictví, tak to pro mě bylo zajímavý. Já ty čísla prostě mám ráda. Chi chi chi.“
„No já vím, to jsi byla asi ve svým živlu.“
„Hm. A to si představ, že ve čtvrtek jsme měli další rande. Hele seděli sme v kavárně čtyry hodiny a já ani neměla pojem o čase. Pila jsem čaj, ale nakonec jsem si dala víno, protože říkal, že mě odveze. Trochu jsem si nebyla jistá, jestli je to dobrej nápad, když se vidíme podruhý, ale dělal na mě dobrej dojem. Tak sem řekla, že jo. Hlavně si s ním rozumím a máme si furt co povídat.“
„Tak to je fajn a vypadá to slibně, když si z toho taková nadšená.“
„Já mám ale trochu strach, jak to bude dál.“
„S tím si zatím nedělej hlavu, vždycky se to nějak vykrystalizuje. Hlavně… už máš vyřešenej ten gynekologickej problém ?“
„No, hned v úterý, po té první schůzce, jsem mazala na gyndu. Dostala jsem prášky, prý to byla mykóza.“
„Tak aspoň, že už to řešíš s doktorem a nepatláš si tam ten jogurt.“
„Teď mám zase strach, aby to bylo dobrý.“
„Bude to v pohodě. Hlavně zahoď ty tvoje předsudky, že s ním budeš něco mít až po půl roce. To už se dneska nenosí.“
„Tentokrát mám pocit, že k tomu dojde dřív. Dám tomu jestě tak dva týdny a děj se vůle boží.“
„To jsem fakt ráda, že to s ním vypadá slibně, přeju ti, aby ti to vyšlo. Já jsem ti totiž chtěla říct, že mě Dan vzal na ty hory, aby mi oznámil, že ho firma posílá na půl roku do Německa. Chce, abych jela s ním.“
„Fakt jo ? A co ty na to ?“
„Pojedu. Ještě pořeším, aby se Líza postarala o Jeníka. Nějak to tu spolu vydrží, dyť se zas vrátím. Dan mě totiž požádal o ruku.“
„No to je bomba. To se nám ten sedánek po sedmé nějak rozpadá.Chi chi chi.“
„Jo, ale já se zase někdy ozvu. A přeju ti hodně štěstí. Tak pa.“
„Já tobě taky. Pa“
