Ten vesmír mýdlové bubliny
zemřel na břiše
v němž spalo nenarozené dítě
zahřívané sluncem
a dlaněmi jeho matky
a nikdo kromě mě si toho nevšiml
neděle
u pramene času
a všeho co zdá se být
kdy děti tvoří prostory z mýdla a prázdnoty
jež se lesknou a hrají tichem a barvami
když cítím
jak moc jsem stále na konci i na počátku svých bytí
a je v tom všechno
bolest opouštění
radost sebeklamu
vůně i smrad
jsem
a mé sny mají své duše
jež s probuzením
nechávám jít
najít si svá těla
ať živých nebo mrtvých
lidí nebo jepic
ve špíně ulic
v nich Benátská zrcadla včerejšího deště
odráží nebesa a východ hvězd
pak s dnem tiše vyschnou
a my staneme se k sobě slepí
dýchám
na březích
z vod matky připlul jsem
kosti drží mne
nad temnotou
a mé maso je stín
mých tajných věcí
voníš perletí
a oblékáš se
pomalu
aby sis zahrála
s mojí touhou
však víš
že s muži je kříž
když chtějí jenom jedno
a přitom nic
noc
vítr je hořký jako pelyněk
a všechna políbení po měsíčním prachu chutnají
do kůže ryb proud smutku vetkne pera
hledám kudy do očí hvězdy ti padají
abych mohl si přát
tvári sa to ako báseň
hlboko filozofická
(možno aj sám autor je "filozof")
ale báseň to nie je
treba si uvedomiť že objav je
nájsť jednoduché v zložitom
nie naopak jednoduché zkomplikovať
(pritom uznávam že niektoré veci nie je možné vyjadriť jednoducho)
Ale tak bod si v kontextu zdejších srágor snad zaslouží.
Ale přijde mi to ke konci takový ukňouraný, sentimentální.
A celkově zbytečně vrší obrázky jeden za druhým, šlo by to proškrtat.
A pár slovních spojení je vyloženě neohrabaných, jako by si autor ani po sobě nezkusil text přečíst. Namátkou poslední verš první sloky "kromě mě" - to se čte hrozně :-)
A nějaké to zbytečné lyricko poetické harampádí, jako třeba však víš/že s muži je kříž.... to zní jako vystřiženo z nějaké odrhovačky pro masy...