Snad přelétl pták půlnočním nebem jako sen
a jeho stín
ukradl mi na vteřinu měsíc i s bláznem
když míjel jej na berlích vteřin
nebo nevědomky oči zavřel jsem
nevidomý pes větřil vítr s vůní
žen jež nikde nekončí
ani nikde nezačínají
a věčné jsou jako soužení
když život je tak krátký jak dlouhá asi bude smrt
jsme stromy dotýkáme se hvězd a naše slova propadají korunami
my vedle sebe mlkneme s nimi
a plamen rozbřesku na zeď kreslí
rudým uhlem naše skutky
epitaf noci, věty z vinné etikety
a novinové stránky
kdybych tě nemiloval ústy
asi bych tě líbal