Muzikál - Jméno růže - 5. část (závěrečná)
ID: #4336
| Autor | danmark |  |
| Vytvořeno | 22.10.08 07:15:51 |
| Kategorie | |
| Téma | Náboženství |
| Počet návštěv | 337 |
| Dílo sledují | |
Dílo je 'bez kategorie' ! Opravte si jinak se Vaše dílo nebude zobrazovat v 10 minutách slávy.
Prolog ke sbírce:
Jedná se o muzikálové texty na motivy U. Ecca - Il nome de la rosa. Jde pouze o písňové muzikálové texty, mluvené doplňující slovo tu není. Psal jsem to v roce 2006, bude to mít celkem 5 částí.
Odhalení:
Vilém:
Jorge, ano, Jorge, Vy,
čtyři životy jste zmařil,
ďábelský plán se Vám zdařil,
teď Vaše moc však poleví…
Jorge:
Sliníte si, bratře, prsty,
když čtete ty hadí stránky,
že smích plní svatostánky?
Brzy zapůsobí jed…
Vilém:
Jorge, Vy jste bohapustý,
na rukou mám rukavice,
jste jak mor, jak úplavice,
Vy jste jak velký hnusný vřed…
Jorge:
Když jsem slyšel, jak se ptáte,
tušil jsem, že vypátráte,
jak se věci vskutku mají…
Pokud někdy něco vzdáte,
proto pak, že na to dáte,
že je lepší cesta v kraji…
Vilém:
Vy jste sice nemohoucí,
slepý – oči máte všude,
máte přehled, v tom to bude,
neznáte však city vroucí…
Kdokoli prsty naslinil,
při četbě je znovu lízal,
tak vlastní zkázu zavinil,
jedu nevzdoruje míza…
První z mrtvých jiným vadil,
když skonal dole v kuchyni,
přenesen byl, skončil v kádi,
to slepý sotva učiní…
Dříve než gong ke mši zazní,
další mnich, už přiotráven,
skonal v křeči v horké lázni,
o tom byl jste, Jorge, zpraven…
Pak však najal jste si vraha,
hlavu rozbil astrolábem
bylinkáři, jehož snaha
pátrat končí v boji chabém…
Vrah Vás v jednom neposlechne,
líže prsty, blízek skonu,
nezná řeč – a přeci zdechne,
silou mnoha škorpionů…
A teď jste chytil do pasti,
nemohl jste to propásti,
samotného opata…
Chtěl, abyste sám se zabil,
tento slib ho tuze zvábil,
Vaše je teď odplata…
Jorge:
Já nevraždil, to síla vyšší,
zvědavost hubila myši,
já vím, co má se utajit…
Poslání se vydařilo,
teď dokonám svoje dílo,
sním po stránce ten blud a kyd
(já nechám se jím otrávit…)
Vilém:
Tenhle smích, je, Jorge, zvrhlý,
Antikrist jste, šašku trhlý,
snad zdařil se Vám záměr Váš,
by rozpoznat šel satanáš…
Byť zprovodíte ze světa
jeden moc krásný rukopis,
smích navzdory tu rozkvétá,
zušlechtí moudrých každý rys…
Vy blázne,
řešení rázné
stálo životy už mnohé,
Adso, pryč,
tak rychle se vztyč,
musí stačit slovo strohé…
Rozbil lampu,
ten darebák,
vše hoří,
marnost…
Kam cpu
se ještě pak?
Když škvoři
radost
mají…
Teď peklo v ráji
kultury začíná,
sil na pokraji
jsem – jak mašina…
Jak svědek
lidské tragédie,
jak dědek,
co své mládí pije,
scenerie ohně, dýmu,
pryč, zde už je konec šprýmů…
Adso a Vilém rozjímají:
Adso:
Tak nakonec bídák vítězí?
Měl snad pravdu, proto vyhrál?
Jsem jak spoutaný řetězi,
vírou mou otřásla hydra…
Popelem lehla skvostná díla,
svoboda slova, vědění,
vše na prach je a temná síla
ovládla věž i sklepení…
Proč dopustí to, ten kdo bdí
nad osudy smrtelníků?
Ať zlo tu tolik neškodí,
proč nám do zad vráží dýku?
Vilém:
Chlapče, jsi moc na povrchu,
magnet znáš – ten dva má póly,
máme v sobě ctnost i mrchu,
člověk neustále volí…
Pokud teď z myšlenek je prach,
proto jen, že tahle doba,
nese systém, v němž je zloba
hybnou silou – a další strach…
Ovšem přijde doba jiná,
kdy myšlenky zas povstanou,
zbaveny pout cit dostanou,
ještě bude pěkná psina…
Psi páně a inkvizice
teď ztělesňují světský řád,
však nebude to napořád,
víra řekne Ti už více…
Víra nejsou jenom fakta,
je to cit velmi hluboký,
v němž nejsme vůbec poskoky
ani hozeni ad acta…
Adsův žalozpěv nad ruinami:
Adso:
V suti všech těch rozvalin,
ve šlahounech od malin,
ve spáleništi znalostí,
ve výjevu všech malostí,
sbírám nahodilé listy
z nejrozmanitějších děl,
jejichž autor v nocích bděl,
vlastní pravdou si snad jistý…
Dělám nesourodou sbírku,
beru stránky na probírku,
je to vlastně svátost pro mne…
Sic to nemá smysl valný,
je zde vryt však příběh kalný,
zpupné zdi – i srdce skromné…
Vilém zašel na ránu moru,
on pravdu hledal do úmoru,
věděl, že se umí mýlit…
V již dávno zašlém mnichů chóru,
kde pranic nešlo o pokoru,
je to temno ještě cítit…
Sbor:
Refrén (z Procesu s dívkou):
Zbyde pouze jméno růže,
požár jen popel nadělá,
v něm vidíš ústa anděla
a cítíš pach spálené kůže,
která kdys vábná, sváděla…
Adso:
Teď stařec jsem, který se svěřil,
jak pochyboval i v co věřil,
co zažil jako mníšek mladý,
za lásku, cit, strach, za úklady…
Nevím dne, nevím ni hodiny,
kdy as opustím slz údolí,
vždy zas kus duše se udrolí,
jsem bez majetku či rodiny…
Sbor:
Refrén (z Procesu s dívkou):
Zbyde pouze jméno růže,
požár jen popel nadělá,
v něm vidíš ústa anděla
a cítíš pach spálené kůže,
která kdys vábná, sváděla…
Adso:
Příběh svůj jsem převyprávěl,
vzdušné zámky nevystavěl,
chtěl jsem jen se podělit…
O dojmy a zmatky mysli,
aniž zahltil bych čísly,
kolik hodin jsme probděli…
Dříve pyšný klášter stával,
o jeho jménu je tu zpráva,
zdi do země se poděly…
Sbor:
Refrén (z Procesu s dívkou):
Zbyde pouze jméno růže,
požár jen popel nadělá,
v něm vidíš ústa anděla
a cítíš pach spálené kůže,
která kdys vábná, sváděla…
----------------------------------------------
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. |
| |
