|
|
|
| Děl | : | 8165 | | Komentářu | : | 42973 | | Členů | : | 923 |
|
|
Možná jsem přece jen feministkaID: #9596 | Autor | Vorona |  | | Vytvořeno | 22.01.10 18:23:10 | | Kategorie | Úlet | | Téma | | | Počet návštěv | 170 | | Dílo sledují | |
Věřim v Boha,věřim sobě,
někdy bohužel i tobě.
Snažím se být nad věcí
a nemít závity telecí.
Mám tak trochu hroší kůži,
způsobili to však muži.
Sladkými komplimenty nas hladí,
svoje léčky jenom vnadí,
mozek přitom mají hadí.
A protože my ho nemáme,
snadno jim podléhame.
Lépe býti,jak ti vrazi,
co zabíjejí city v nás,
než,aby nám byli drazí,
když maji naší něhy po pás.
Měli by chodit nazí
a ženy nosit zbrojní pas.
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | | | kmoch: diky za hodnoceni..mozna se dost casto zabyvam vsednimi vecmi a dost casto se na nich i pobavim..ctenar to muze ale vnimat jinak..snazim se poucit z tvych rad,ale nevim..asi si "furt jedu to svoje" |
| |  | Je to víceméně stále totéž:
jednoduše postavené silné verše (tady hned první dvojverší) se utápí ce spoustě balastu aupovídanosti. Čím víc mluvíš, tím víic hrozí nebezpečí sklouznutí k banalitám - někdy má nádech až červené knihovny ("...sladkými komplimenty...mají hadí...") završené v tomto případě děsivým dvojverším ("...a protože my ho nemáme/snadno jim podléháme...") - což je ukázka toho, jak rozbitý rytmus může rozbít i rým.
|
| |  | ...ach autore
tvá báseň v piontě má kaz
najez se vtipnou kaší
vždyť tasit zbrojní pas
nikoho nepostraší
:-) |
| |
| |
|
|
|
© Archiv 2007-2010 mezera.org ,
created by Dartagnan
|
|