Chtěla duši nesmrtelnou,
ne, aby přežila svět,
v očích safír s mořskou pěnou,
chtěla lásce rozumět…
Měla ploutve místo nožek,
s chůzí přišla o jazyk,
krása bodá silou nože,
duši bolest provází…
Refrén:
Mohla jsem tě probodnout,
byla bych zas malou mořskou vílou,
bez těla s duší svobodnou
získám víc než v pomstě hrubou silou…
Nůž ti v srdce zarazit,
mohla bych pár let plout bezstarostně,
že trpím, mě zamrazí,
volila jsem, už nechci plout po dně…
Zachránila princi život,
žít bez citu nemohla,
z chrámu lásky zbývá zdivo,
princi šlo jen o poklad…
Láska nezná pojem „kořist“,
duše jen tak nezmizí,
cit je víc jak pěna v moři,
nuda je strom bez mízy…
Refrén:
Mohla jsem tě probodnout,
byla bych zas malou mořskou vílou,
bez těla s duší svobodnou
získám víc než v pomstě hrubou silou…
Nůž ti v srdce zarazit,
mohla bych pár let plout bezstarostně,
že trpím, mě zamrazí,
volila jsem, už nechci plout po dně…
