A dnes bylo mi
jakoby přes měsíc zůstaly přehozeny tvé punčochy
a na podvazcích z minulé noci
viseli oběšenci středního věku
jen tak pro radost
a v mucholapkách sodíkových lamp
běžel čas a my chvíli hořeli
pak bylo mi
že mám už všeho dost
jako bys políbila mne na srdce
na které jsem vystál frontu v nuceném výseku
a cítil se zvadle jako růže v hrobě
nebo jako bych přečetl tisíc cizích dopisů z lahve
a ta slova v nich patřila mě
tak bylo mi
jako bych našel město
a divil se světlu
před nímž marně hledám úkryt v půlnočních ulicích
i v postelích před ránem
když jen je mi
a ty se divíš
že na tvém těle neshledávám chyb
to v noci říká se mi líp
pak tiše dveře zavřu
ještě než se probudíš
a v polštáři otisknutý čas v hodinkách
ti ráno řekne kdy jsem šel
a kolik ho ještě mám
a kdyby ho málo bylo
řekni
opravit je dám
