Zdravím všechny Mezeřany po návratu do civilizace. Sice jsem prošvihla uzávěrku, tak na dané téma jen tak - mimo soutěž...
J.
KDE NIC , TU NIC
„Zase utopenci? Tobě se ty buřty jednou vrazej na mozek, Františku,“ zahlaholil Jarda, přistrčil si židli a výmluvným gestem ukázal směrem k výčepnímu, že si dá jedno a že to spěchá. Ostatní kolem stolu rychle pozvedli poloprázdné půllitry a nastavili je směrem k hostinskému, aby nemusel dvakrát. Než natočí pět kousků, ty své dva loky hravě dorazí.
„Včera sem měl tlačenku,“ ohradil se Franta a dál nerušeně žvýkal.
„Jo, tlačenku. Krvavou. A kdy jsi měl naposledy pořádný jídlo, co?“
„V sobotu … u mámy … svíčkovou … co furt máte?“ vyrážel ze sebe Fanouš mezi jednotlivými sousty, ale utopenci mu začínali hořknout. A je to tady zase. Teď mi začnou vykládat, že bych se měl oženit…
„Ty by sis měl pořídit ženskou, kamaráde. Těma hospodskejma blafama si tak akorát zkazíš žaludek.“
O stůl třískly půllitry.
„No nic ve zlym, pane vrchní. Utopence máte vynikající, to je jednou jasná věc. Ale koukněte na něj, dyk von to žere futr!“
Chlapi kolem stolu souhlasně zamručeli. František znechuceně odstrčil prázdný talíř a pořádně se napil. Skoro si říkal, že by to chtělo doušek něčeho ostřejšího. Téma manželek štamgasty bavilo jen o trochu míň než rozebírání fotbalu a porovnávání benzínů s diesly. Nejspíš u něj chvíli zůstanou, zvlášť, když mají do koho cpát své rozumy.
„Já to vidim tak, že si už konečně musíš sehnat manželku. Podívej se na nás, všichni ji máme. A je to tak strašný? Neni. Naopak. Má to spoustu výhod. Třeba koukni na moji Maruš. Denně mám teplou večeři, vo děcka se stará…“
„A moje Věrča? Už jsi někdy jed buchty vod mojí Věrči?“
„Dej pokoj s buchtama, ty si nakonec může koupit. Hlavně aby byla pořádná. Aby neměla doma bordel…“
„A žehlit, žehlit musí umět!“
„No buchty taky nejsou k zahození. Takový nadejchaný, s povidlama…“
„Bruneta. Jednoznačně bruneta. S blodýnama jsou jenom potíže…“
„Dobrej je program ‚třídní schůzka‘. Jak ho nebude mít, bude tě nutit dvakrát za rok chodit do školy.“
„A velký kozy. Když už, tak velký kozy.“
„Musí mít nějakou pojistku na telefon. Aby ti neprokecala celý hodiny s kámoškou.“
„Taky by měla bejt trošku rajcovní.“
„A dej si bacha, aby ji moc často nebolela hlava! Některý to mívaj i několikrát do tejdne a dost blbě se to odstraňuje.“
Po třetím pivu a pár panácích začala věc Františka docela zajímat. Jak se začaly probírat technické parametry, už mu nepřipadalo tak strašné nějakou tu manželku si pořídit. Dokonce se začal sám vyptávat na detaily dobíjení, odstraňování drobných poruch a nejbližší servisní místa. Z hospody ‚U Slimáka‘ odcházel toho večera s jasným předsevzetím zařadit se zcela dobrovolně mezi ženáče.
Druhý den hned po práci, s hlavou nacpanou funkcemi a pojistkami, přídatnými moduly, zásadními chybami a jednoznačnými klady, vyrazil František na lov. Poctivě procházel obchod za obchodem, nechával si předvádět jednotlivé modely, porovnával parametry a udivoval prodavače podrobnými znalostmi.
Jenže ne a ne narazit na žádnou, která by cele vyhovovala jeho požadavkům. Jedna měla velký výkon, ale malá prsa, druhá sice zvládala vyžehlit košili za tři minuty a zavařovala na zimu, ale měla naprogramovanou bolest hlavy třikrát do týdne. Další chyběla funkce ‚vytírání i za gaučem‘ a některé prototypy dokonce neměly ani funkci ‚vaření‘, což byl jeden ze zásadních požadavků. Už už málem koupil jednu ne zrovna škaredou boubelku, která měla všechno podstatné, jenže na poslední chvíli si všimnul, že má naprogramovaných osm dětí. No to by si pěkně naběhl! Kvapně vycouval z obchodu.
V podstatě už se smířil s tím, že dneska si manželku nepořídí. Opustil hlavní třídu a jen tak bloumal ulicemi a doufal, že natrefí na hospodu, kde by měli utopence. Po tomhle fiasku dneska ke ‚Slimákovi‘ nemůže, to by se mu chlapi pěkně vysmáli.
Došel až k tržišti a bezmyšlenkovitě se začal prodírat mezi stánky. Té vyvinuté blondýnky si všimnul víceméně náhodou. Na první pohled měla všechno na svém místě a mezi sádrovými trpaslíky a tepláky ‚čím víc pruhů – tím víc adidas‘ se vyjímala přímo přepychově.
Zpoza hromady gumových pantoflí se vymrštil tmavý drobný mužíček. „Ta dobrá, pané! Laciná!“
„A umí všechno?“ zajímal se František, který okamžitě zapomněl na rady kamarádů rozhodně nekupovat na tržišti a obloukem se vyhnout blond kadeřím.
„Šecko , pané! Ta šecko umí, pané! Dám dobrá cena, pané!“
„A není poruchová?“
„Není, pané! Šecko má, pané! Žádná závada, žádná problém, pané! Dám za vosum set padesát, pané! To super cena ! Vosum set padesát! Tam za devět set, pané!“ ukazoval šikmooký zuřivě na sousední krámek.
František si ještě jednou zálibně prohlédl prsatou blondýnku a nechal si potvrdit papír, který se vzdáleně tvářil jako záruční list. To budou chlapi koukat!
Navzdory všem předpokladům začal František chodit do práce neupravený a značně nevyspalý. Jeho nová manželka rozhodně netrpěla bolestí hlavy. Zato program na úklid a vaření se mu zatím nepodařilo zprovoznit. No co, říkal si, až budu mít trochu času, projdu si ještě jednou manuál. Taky bych měl co nejdřív odstranit tu drobnou závadu s kreditní kartou. Je od ní sice hezké, že se mi chce líbit, ale utratit poslední peníze za novou halenku zrovna nemusela. A to ještě plakala, že k ní nemá ty růžové lodičky a kabelku, co viděla u kamarádky. Jak rád bych jí vyhověl, kočičce mojí, ale copak kradu? Budu se muset poohlídnout po nějakým vedlejšáku.
Postupem času se František zase začal objevovat ‚U Slimáka‘. Program ‚vaření‘ se mu přes veškerou snahu nepodařilo rozchodit. Manželka do něho sice šila, že přece můžou chodit na večeře do města, ale ani přes dvě zaměstnání se to nedalo utáhnout.
„Ty, Franto, na co ses vlastně ženil?“ šili do něj kámoši.
Po pár pivech se rozproudila živá debata, co si to vlastně František pořídil. Shodně došli k závěru, že se někde stala chyba. Tenhle model je poruchový, to dá rozum. Už ani Františkovi nevyčítali, že nedal tak docela na jejich rady a svorně se shodli, že tuhle manželku je třeba reklamovat.
Nazítří vyvedl František manželku pod průhlednou záminkou romantické procházky až k městskému tržišti. Jenže krámek byl zatlučený prkny a omotaný páskou. Evidentně tady řádila celní kontrola.
No co se dá dělat, řekl si Franta, tady není na co čekat, zavedu ji rovnou do značkového servisu. Když už jsme jednou venku…
Servis vypadal jako prvotřídní klinika. František s manželkou se posadili v čekárně. Po chvíli vyšel technik v bílé kombinéze, zkušeným okem zhodnotil situaci, vzal si od Františka záruční list a odvedl si blondýnku s sebou. František si v čekárně krátil dlouhou chvíli sledováním velkoplošné obrazovky a přemítáním, jestli půjdou závady odstranit.
Zhruba po čtyřiceti minutách vyšel z místnosti lehce uzardělý a zadýchaný technik a spěšně si zapínal poslední knoflík na kombinéze.
„Je naprosto v pořádku,“ hlásil. „Umí opravdu všechno, co má tenhle model umět.“
„Nojo, ale nepere, nežehlí, nevaří…“ vypočítával na prstech František.
„Opravdu? No tak se na to mrknem ještě jednou. Pojďte za mnou,“
Technik vyzvedl manželku z lehce zválené pohovky v servisní místnosti a posadil ji na židličku proti přístroji ne nepodobnému mikroskopu. Tubus přístroje zamířil do jejího levého oka, točil knoflíky tam a zase zpátky, přecvakával páčky a kroutil udiveně hlavou.
„Pojďte se na to podívat sám,“ vyzval nakonec Františka.
Ten chvíli koukal do přístroje, pak na servisáka a zase do přístroje.
„Já tam nic nevidím!“
„No právě. Kde nic, tu nic. Milej pane, vás někdo šeredně napálil. Tahleta nemá v hlavě vůbec nic! Kde jste to, proboha, koupil! Vždyť to má naprogramovanou sotva první signální!“
„Ale tady v záručáku má všechny kolonky zaškrtaný! Vaření, zahrádku, dokonce i program na venčení psa! A vy mi tady tvrdíte, že tam nic nemá!“
Spravedlivě rozhořčený František mával servisnímu technikovi před očima potvrzeným záručním listem.
„Tak to sem dejte, člověče. Uvidíme, co se dá dělat. I když původní obchod už neexistuje…“ začal technik vyplňovat kolonky v servisní zprávě. Pak se zarazil a ještě jednou přejel pohledem po manželce. U mírně vypouklého bříška se najednou zarazil.
„Není těhotná?“
„To snad …“
„Jejdanáčku, vy jste machr, vy jste to poznal!“ vypískla obdivně manželka a pak se usmála na Františka. „Já ti to ještě ani nestačila říct, miláčku,“ trošku se zapýřila.
„Ale to úplně mění situaci, pane! Těhotnou reklamovat nelze!!“ rozzlobil se chlap v bílé kombinéze, vztekle roztrhal poloprázdný formulář a vystrkal je ze dveří.
Toho dne si dal František ‚U Slimáka‘ dvojitého utopence a místo piva rum.
