|
|
|
| Děl | : | 8165 | | Komentářu | : | 42973 | | Členů | : | 923 |
|
|
Jako my ID: #9172 | Autor | Miroslav Václavek |  | | Vytvořeno | 11.11.09 11:01:50 | | Kategorie | Poezie - volný verš | | Téma | | | Počet návštěv | 171 | | Dílo sledují | |
A v krocích dne
přicházíš dát sbohem noci
jíž pod městy plavali jsme nazí
kolem hvězd, marnosti a smrti
až ke dnu rán
mám kosti ryb
snad nezanechávám na březích nic
jen s panenskými blánami na očích
a s peřím na vnitřní straně rukou
hladinami vět, já propadám se tiše
k tobě až
když ochutnáváme smrti ve klínech svých
mávajíce pažemi na povrchu těl
jako nevyvedení ptáci
jež neví, ještě co počnout si s křídly
jako my
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | |  | Je to divný, ale jsem v určité rovině k midimu rovnoběžný. |
| |  | Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi hodně jazyk, kterým je to napsaný. Jíž, jež, přechodníky, obrácený slovosled... a vůbec, je to podle mě úkrok někam do zaprášených koutů. Tahá mě to za uši, tenhle styl a tak nejsem schopen ocenit zrníčka poezie, sem tam prosvítající...
|
| |
| |
|
|
|
© Archiv 2007-2010 mezera.org ,
created by Dartagnan
|
|