| Děl | : | 8165 | | Komentářu | : | 42973 | | Členů | : | 923 |
|
|
Hej Kudrnáči!ID: #9718 | Autor | LordKoroptev |  | | Vytvořeno | 31.01.10 16:26:14 | | Kategorie | Próza | | Téma | | | Počet návštěv | 202 | | Dílo sledují | |
To když sem tenkrát na jaře roku dvatisíce tři říkal Hrbatýmu, že je mi jedno co budu v životě dělat - třeba i prodávat párky v rohlíku když na to příjde - ani ve snu by mě nenapadlo, že to tak jednou bude a kdyby to věděl, určitě by se mi teď vysmál až hrůza.
Ale to je jedno.
Věci zkrátka někdy nevycházej tak, jak si je naplánujete, ani kdyby ste srali a dělali při tom kotrmelce, jak říkal můj táta.
Ale to s Kudrnáčem to bylo jinak. U kudrnáče sem věděl přesně, jak to s tím klukem dopadne, kam to vede, stačilo kouknout a věděli ste.
Ta tvoje huba nevymáchaná, ta tě přivede tak akorát do problémů a do ničeho jinýho, říkám mu jednou.
Ale kudrnáč se na mě jenom tak votočí: Nasrat! říká mi.
A to je zkátka celej Kudrnáč.
Takže když pak jednou na podzim přišel Vikíř s tím, že Kudrnáče vykopávaj ze školy, tak mě to vlastně ani nepřekvapilo.
To já pak ale musel jít bydlet s Máslem a vono bydlet s máslem není zrovna žádnej med. Másloj totiž děsně jedou nohy, i když je má v botě sotva deset minut - je to jedno - když ty nohy vyndá, je to jak kopanec do hlavy a táhnou tak silně, že když dete vokolo, tak se vám z toho kroutěj chlupy v nose.
Myslíš že by ho tady nechali, kdyby se Kudrnáč vomluvil? ptá se měš Vikíř. Sedíme u zrovna U vrtule. Vrtule to je hospoda. Je to na konci plotu u intru, pak uličkou kolem sběrnýho dvora a pak doprava. Je to bejvalá sauna kde se za socíku potili fotři a maminy, kde si dávali šlofíka vod budování socialismu, kde si my teď vylejváme hlavy každej pátek a sobotu, pěkně jak se sluší a patří.
Říkám mu: Myslím že těžko. Myslím, že vomluva nestačí na to když pošleš Matikářku do kundy před celou třídou a navíc Kudrnáč by se nikdy nevomluvil, protože co sem ho znal, se nikdy za nic nevomluvil. Nikdy. Protože to byl Kudrnáč.
a Vikíř na to nic neříká a jenom tak kejve hlavou a já se podívám na lístek a leknu se protože vidím co sme všechno vypili a tak se zvedám a du i když Vikíř mě přemlouvá, ať si s ním dám ještě jenom jedno tak stejnak du protože nechci dopadnout jako Máslo, kterej už chtěl tenkrát taky jít ale Vikíř ho přemluvil ať si dá taky ještě jedno a tak si ho dal a pak ještě jedno a pak ještě jedno a protože Vikíř je hovado z Moravy vínem vodkojený, tak Vikýř to ustál ale Máslo se probudil druhej den ráno zamotanej do prolejzaček na hřišti a málem ho taky vykopali ze školy.
A to Vikíř ten bydlí s Hrbatým a Vikíř vlastně může za to že Hrbatej se přestal vsázet. Von totiž Hrbatej, tak ten se hrozně rád vsázel, hlavně když byl pěkně nakrmenej už, a jednou když šel s Vikířem z hospody, se vsadil, že robije pěstí sklo na zastávce a tak se rozeběhne a Vikíř křičí pojď Vasilij!! jako aby ho povzbudil - aby mu dodal trochu tý kuráže - ale jak Hrbatej bouchne do toho skla, tak sklo zůstane celý ale Hrbatej má ruku na dvakrát zlomenou.
A to bylo jak se Hrbatej přestal vsázet.
Ale ještě k tomu Kudrnáčoj.
To Když sedím u vrtule s Agátou, to je tejden před Vánocema, a my tam sedíme a nechce se nám ani jednomu domů páč nám svátky příjdou hrozně depresivní a Agáta jenom tak kouká a pak zničehonic říká:
Stejnak je škoda že vodešel, a myslí tím teda jako Kudrnáče. A já na na to:
Jenomže von nevodešel. Voni ho vodsud vykopali, protože je to hovado blbý nevychovaný, co si do huby nevidí a v životě si naseká tak akorát samý problémy.
Stejnak je to škoda, řekne Agáta. Jenom to tak cekne, takovým zvláštním tónem a mě najednou dojde, že jí to vadí, že sem to takhle řek, protože měla Kudrnáče ráda, protože byl tak svůj, protože právě to se ji na něm tak líbilo a tak radši už nic neříkám a vezmu pivo a lokám ho a koukám voknem ven do tý zimy škaredý, jak se vůbec nevyvedla, jak je tam hnusně a vevnitř je mi najednou divně.
Říkám jí potom najednou:
To Kudrnáč ten se nikdy nepustil.Nikdy. Ani kdyby měl dopadnout jak Vikíř, co má zuby vyndávací.
A Agáta se na mě kouká a nechápe a já ji vidím na vočích, jak chce abych jí to vysvětlil.
A tak začnu vyprávět:
To na starým hřišti za intrem je starej votlučenej dětskej kolotoč a my sme hráli vždycky hru, že sme se na ten kolotoč posadili a Máslo kterej je největší a nejsilnější nás brutálně roztáčel až sme cejtili, jak se nám pouštěj ruce, jak ta síla odstředivá je tak silná, že nás dočista vodtrhává i když se držíme co to de a ten kdo vikřikne první, tak pak platí pivo každýmu na tom kolotoči. Ale Kudrnáč, tak ten nikdy ani necek, nikdy i když se Máslo snažil a byl celej vod toho roztáčení rudej a vypadal, že ho to trefí jakej podával výkon. Ale Kudrnáč se nepustil a my sme tam stáli a řvali, jeď Kudrnáči jeď! A Kudrnáč jakoby povbuzenej tímhle pokřikem se tam točil jak blázen, jako by to snad ani nebylo možný se takhle točit.
A to Vikíř, ten chtěl Kudrnáče jednou napodobit, vyrovnat se mu aspoň v tomhle a tak sed na kolotoč a že se tak kousne, půjde do sebe a nepustí se ani kdyby nevím co, jenomže von Vikíř možná nechtěl ale pustil se a dal si hubou vo beton a vyflusal ty zuby jako bonbónky - cink cink - přímo na zem a proto má taky teďka ten americkej úsměv zářivej, protože jeho přední zuby sou jenom samý korunky po třech litrech každá.
Ste pitomci. Říká Agáta, která to vůbec nechápe a kroutí hlavou a koulí u toho vočima když se napíjí piva aby ukázala, jak velký to sme pitomci a je nádnerná když to dělá.
Říkám jí:
Jenomže vo to tady de, vo tom to je. Vo tom, že Kudrnáč ten, když še se kousne, tak už přes to vlak nejede, protože co si usmyslí to se taky stane a je to silnější než vodstředivá síla kolotoče, silnější!
A Agáta řve:
Ste blázni! všíchni! Akorát si něco uděláte! a bouchne do stolu a lidi se votáčej aby viděli tu scénu která se ovšem nekoná a tak se zase votáčej zpátky a sou z toho zklamaný že zas nic neviděli. A Agáta jak bouchne do toho stolu tak mi ale rozleje trochu piva, protože už je taky trochu přilitá a vůbec to nechápe ale je krásná.
A já se směju a vyprávím ji dál vo Kudrnáčoj, vo tom jak když nám nechtěli nalejt v hospodě U anděla, - kam už teda mimochodem nechodíme protože jak bysme se ukázali ve dveřích, hned bysme jednu chytli -jak Kudrnáč když sme šli kolem a už bylo zavříno, jen tak mimoděk kopnul do vzduchu a ukop litinovej vokap z tý hospody, kde už nám nechtěli nalejt a ten vokap se se sunul k zemi a byl to hroznej rachot a tak začnem utíkat a jak běžíme tak Kudrnáčoj se do cesty postaví popelnice a tak jí za běhu chytne a roztočí se s ní, jako se atleti roztáčej s kladivem na olympiádě ale vůbec u toho nezpomalí a pak tu popelnici hodí někomu na zahradu přes plot a podle toho jak to tam řinčí, tak ji asi hodil nejspíš někomu na skleník s vokurama nebo s čím a Kudrnáč, jak je v tý rychlosti, tak ještě čistě ze setrvačnosti přeběhne dvě auta.
A Agáta na mě řve:
Vy ste ale blbci debilní, to sem neviděla! A vstane a celá naštvaná vodchází ale ve skutečnosti není naštvaná na to, že děláme to, co sem jí vyprávěl ve skutenčnosti je naštvaná na to, že Kudrnáč ji poslal k vodě a teď je pryč a ikdyž ji Kudrnáč poslal někam, tak ho stejnak měla ráda a teď se kuli tomu vzteká a jako že se vzteká na nás jaký sme blbci debilní ale vzteká se právě kuli tomu že s ní Kudrnáč nechtěl bejt a tak mě tam taky tak nechává, v prosinci roku dvatisíce tři, sedět U vrtule tak, jako sedíme každej pátek a vodchází a je naštvaná a já se za ní koukám chci ji říct, že jí to sluší jak je naštvaná, že jí to vždycky slušelo a že bych se s ní z fleku klidně voženil, kdyby mě vo to požádala... kurva... že bych si klidně zpřerážel vobě nohy, kdybych se s ní moh jenom jednou vychrápat ale nejde to protože měla na tom světě ráda jenom Kudrnáče a nikoho jinýho. A i když mohla mít koho chtěla i když by za ní každej běhal jako pejsek, tak vona chtěla jenom toho Kudrnáče, kterej ale zase nechtěl ji.
A tak je to se vším.
Takže když je pak únor roku dvatisíce čtyři, to sedíme já, Máslo, Vikíř a Hrbatej, kde jinde než u vrtule a dáváme páteční klasiku - piva a brko a Hrbatej hází prachy do jukeboxu a večer je pořádně našláplej, na dobrý cestě bejt vyjímečnej, Hrbatej vypráví vo tom jak poslal Kudrnáč Matikářku do kundy před celou třídou a jak ta matikářka tomu vůbec nevěřila, že to řek, jak se nezmohla vůbec na slovo a stála jenom z hubou do kořán a jak Kudrnáč jedinej se nepustil toho kolotoče, co Máslo roztáčel jako se roztáčej kosmonauti ve výcvikovým středisku NASA s přetížením pěti G a jak to Vikíř chtěl zkusit taky se takhle udržet a teď má zuby porcelánový a já se chlámu až mi tečou slzy a nudle z nosu a nemůžu dejchat kuli tomu. A pak se ke mě na chvíli nakloní Máslo a ten mi říká, že měl jednou sen, jak sme na tom kolotoči všichni najednou i von tam s náma je a ten kolotoč se roztáčí sám vod sebe a všichni řveme, řveme jak jatý a že se vyděsil a probudil se. A já se na Másla kouknu a koukám se mu přímo do vočí a vidím, že mi to neříka jenom jako vtip ale že mi to říká protože neví co si vo tom má myslet a já ho plácnu do ramene, plácnu ho tak jako milionkrát předtím. Na to prcaj hadi! kříčím mu do ksichtu a von se začne tlemit a já se začnu chlámat a chlámem se voba.
...Ale když du pak cestou domů a dejchám ten čerstvej vzduch a v hlavě mi neřve muzika a kolem necinkaj půlitry a jedinej zvuk je šumění větru a praskot zmrzlýho sněhu pod nohama, kouřím a přemejšlím nad tím vším.
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | |  | no, ty čárky už tam sou, tak se to možná bude teď číst líp...nějak sem si to po sobě nepřečet ) |
| |  | Jo ještě - četlo se mi to špatně, protože v tom nějak chybí čárky! |
| | | Docela půvabný záznam, i když chvílemi jsem se až trochu ztrácela v přívalu vyprávění. Oceňuju autentický jazyk. Rušilo mě, že Kudrnáč je střídavě s velkým a malým k-K,
Vikíř je psaný divně a možná to souvisí s tím "vikřikne". |
| |  | mně se to líbí, trošku mi to připomíná Šabacha, když popisoval, co vyváděli s partou..
a taky oceňuji hradecký dialekt, ten je prostě kouzelný.. protože Hradečáci chodí k doktoroj, jezdí tramvajej a říkají: Co je tomu klukoj?:-))) |
| |
| |
|
|
