| Děl | : | 8165 | | Komentářu | : | 42973 | | Členů | : | 923 |
|
|
ChůďákID: #549 Zařazeno do sbírky: Nezahrada
Dva kameny. Jeden ležící na zemi, druhý se vznášející nad ním, zavěšený pomocí tenkého konopného provázku k jabloňové větvi. Primitivní tlučné zařízení.
Děda si nasadil brýle, s nezměrnou něžností umístil na spodní kámen zahradního hlemýždě a bodl mne pohledem, který jasně sděloval: „velmi pozorně se dívej!“ Pak vytáhl z úst cigaretu a přiblížil její žhnoucí konec k provázku. Šnek poplašený předchozími manipulacemi pomalu vylézal ze své ulity, vysunoval stopkaté oči, provázek doutnal a třepil se. Vlákna pojící těžké břemeno s prohnutou větví ovocného stromu, mizela v tabákovém kouři.
Lup! Provázek praskl a mnohakilové závaží se sneslo na měkkýše. Křuplo to, jako když v dlani rozmáčknete vajíčko a zpod kamene vyhřezly šnekovy tělní tekutiny.
Dědova zarostlá tvář se stáhla pokřiveným úsměvem. „Vyvíjeli se milióny let. Aby dokázali vzdorovat krutejm nástrahám Zahrady, vybavila je Královna krtků schránkama. Ulitama. Jsou to takový malý zahradní domky, víš?“
„Vím,“ přikývl jsem, smočil do šnečích vnitřností prst a olízl ho. Chutnalo to nechutně. Hořce. Děda se chrchlavě zasmál mému zhnusení.
„Žrát se to nedá, kluku. Zkoušeli jsme to s tvým tátou vařit, dusit, smažit, marinovat, ale marná snaha. Tyhle šmejdi tu nejsou od toho, aby byli k něčemu dobrýmu. Ne. A teď se dobře koukni,“ nadzvedl horní kámen a odkryl k zblití odporné, šlemovité zbytky rozdrceného hlemýždě. „Žádný kosti, jen kousky ty posraný ulity, toho mrňavýho vápnitýho baráčku a sliz. Hlavně samej sliz. Žádný kosti, zkurvený pokrytci! Hrajou si na kompaktní formu a přitom je pohromadě nedrží prakticky nic.“ Udělal dramatickou pauzu, popotáhl z cigarety a vydechl ze svých zadehtovaných plic velký oblak modravého dýmu. „Jsou to paraziti,“ navázal. „Vožíraj natě plodů naší zahradnický péče. Ničej to, na čem nám záleží. A určitě jim to dělá obrovskou radost.“
„Musíme s nimi bojovat, je to tak, dědečku?“
„Jo. Šutrama. Zahrada nám zahradníkům poskytuje šutry. Těžký balvany. Šutra jako je tenhle, si můžeš vyhrabat vždycky. Pod záhonama jich je plno, to si zapiš za uši.“
Kurs boje se škůdci pokračoval v kůlně. Tam mě stařec seznámil s mšicemi. A mixérem. Titěrný, barevný hmyz mohl být snadno proměněn ve výživný koktejl a v parných letních dnech se s jeho pomocí dala účinně zahánět žízeň. Byl sladký. Měl využití. Ne jako šneci.
Šneci. Ti mi uvízli v hlavě. Když jsem se večer ukládal k neklidnému a nedobrovolnému spánku a v zamyšlení ochutnával prsty jazykem, ucítil jsem na ukazováčku pravé ruky tu nechutnou hořkost. Tělo šnečí špínu odmítlo vstřebat. Odplivl jsem si ,natáhnul ruku se vztyčeným ukazovákem daleko od sebe a zavrtal se do hromady ondatřích kožek. Snad se sliz rozplyne s ranním restartem celé Zahrady. Uvidíme, zahmouřil jsem oči a vnořil se do říše znepokojivě erotických snů, plných černobílých fotografií spoře oděných dam, jasanových násad od krumpáčů a nestydatě boubelatých tykví.
* * *
Probudilo mne burácení turbín. Nejdřív jsem si myslel, že už je ráno, že jsem zaspal a ty hrůzu nahánějící zvuky pocházejí od nějaké činnosti provozované dědou v kůlně. Jenže byla ještě hluboká noc. Něco se dělo.
Vyběhl jsem ze svého kutlochu. Děda stál u okna v setmělé předsíni a křečovitě se chvěl. Vrhl jsem se k vypínači na zdi a stiskl ho. Nic. Nešel proud.
„Dědo, dědečku!“vrhnul jsem se ke starci. Nereagoval. Cítil jsem, jak se svaly jeho těla rytmicky stahují pod propocenou látkou montérek. Křeč. Bál se. Muselo se dít něco opravdu mimořádného. Rozmáchl jsem se a vrazil dědovi pořádnou facku. Slyšel jsem, jak na linoleum dopadl vyražený zub, jeden z těch ubohých zbytků, které krutý život milosrdně ponechal ve starcových ústech. Děda se oklepal a do jeho hlavy se vrátil úsudek.
„Chůďák,“ vydralo se mu z úst.
„Cože?“
„Ten zvuk. To je Chůďák. Podívej.“ Přitlačil mi hlavu k oknu. Za plaňkovým plotem se pohybovaly světelné kužely. Blížily se a osvětlovaly vyprahlou krajinu nepřirozeně bílým světlem. Pak se na obzor vyhoupla temná Chůďákova silueta. Rozklepal jsem se jako ratlík.
„Je to jedna z věcí, který žijou v pustině. Hlad ho zahnal k nám do zahrady.“
„V pustině přeci nic nežije! Říkal jsi, že to jen jedno velký pohřebiště hraček!“
„Lhal jsem.“
Chůďák kráčel směrem k našemu zahradnímu domku. Teď už šlo rozeznat jeho tvar. Byla to veliká, neforemná koule biomechanických kabelů, pístů, světlometů a celých desítek teskně kvílejících kojenců, navzájem k sobě propojených spoustou svíjejících se hadic. Věc se pohybovala pomocí mnoha kovových chapadel, jenž ovíjely kmeny našich stromů, zapichovaly se do země a sunuly poloorganické kulovité tělo kupředu.
„Musíme vypadnout!“ zavelel děda. Vyběhli jsme z domku a přes záhonky a hrušňový sad, se utíkali skrýt do bezpečí trnitého angreštového porostu. Jeho trny nás ochrání. Snad.
Když biomechanická příšera dospěla k našemu domku, obemkla ho svými chapadly a začala ho párat úplně stejným způsobem, jakým dementní dítě o Vánocích trhá krabice se svými dárky. Hladově a bezcitně.
„Proč to dělá?“ nechápal jsem. „Myslel jsem, že jde po nás!“
„Ale hovno,“ šátral děda rukama po kapsách. Hledal cigarety.
„Tak o co mu sakra jde?“
„Čum a pochopíš.“
Chapadla s vrčením pronikala do útrob dřevěného stavení, drze a neomaleně v nich rabovala. A pak z nich cosi vytáhla. Chvilku mi trvalo, než jsem z dálky rozpoznal, že to jsou naše kamna. Chůďák rozevřel tlamu plnou rezavých zubů a schramstnul kamna jako malinu. Po kamnech následoval bicykl. Železo. Ta věc žrala železo. Plenila náš domov a polykala všechno kovové!
Když byl dům po několika minutách úplně na dranc, stočily se kužely světla na kůlnu. V útrobách Chůďáka počalo mizet dědovo zahradnické náčiní a zvrhlé vynálezy na mučení zvířat. Stařec nenávistně chrčel. Svoje mučidla miloval nadevšechno.
Jakmile biomechanická bestie smlsala obsah kůlny, zhltla barel na dešťovou vodu, několik kbelíků a pak se zastavila. Byla skoro plná. Ale jenom skoro. Její hlad ještě nebyl zcela utišen. Reflektory se zaměřily na angreštový porost.
„Kurva!“ zasyčel děda. „Půjde po mě!“
„Proč?“
„Kvůli tomuhle,“ sáhnul si na kyčel. Jeho endoprotéza, došlo mi!
Chůďák hladově zaburácel a vyrazil směrem k nám. Děda se dal na úprk. Byl rychlý, to rozhodně, ale vyrovnat se rychlostí té hrůze z pustiny, to nedokázal. Chapadla se obtočila kolem jeho boků, spoutala zápasící údy, rozlámala jejich kosti a vytrhla z horkého masa krví zbrocený kloub.
Monstrum bylo zasyceno. Upustilo dědovo znetvořené tělo do trávy a vší silou zabořilo všechna svoje chapadla hluboko do země. A něco jimi do ní vstříklo. Pak přišel restart. Jako rána popravčí palicí. Náhle a nečekaně.
* * *
Probudil jsem se ve své posteli. Ukazovák byl dle očekávání zbaven slizu i nechutné hořkosti. Zvedl jsem se z hromady kožek a vyrazil do zahrady. Bylo krásné, slunečné jitro. Děda seděl na zápraží, v jedné ruce orosenou láhev piva, v druhé cigaretu. Typický ranní výjev.
„Podívej,“ řekl a ukázal cigaretou před sebe. V trávě se cosi stříbřitě lesklo. Byl to šnek. Měl kovovou ulitu. Takovou, jakou žádný kámen nerozdrtí.
„Příroda je svině, to si kluku pamatuj,“ zahučel děda, napil se z láhve a hlasitě si říhnul.
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | |  | páči sa mi to páči,ale prečo? |
| |  | tak předně, když na mě reaguješ, tak, prosím, avízo (viz nápovědu.)
ke tvé reakci:
čtenářská kompetence je v lietrárním světě bežně používaný termín pro míru toho, kolik má člověk načteno (a také čeho). nechtěl jsem se tě dotknout, ale zdálo se mi - a nadále mě v tom utvrzuješ - že jsi se s tímto způsobem literárního vyjádření dosud nesetkala. možná ho tedy jen nejsi dostatečně připravena kaceptovat (ale to je jen můj pocit)
opravdu se nepokouším machrovat, celý život se jen snažím vyjadřovat přesně a cizí slova používám jen tehdy, jsou-li včeštině dostečně zaužívána a nemají známější ekvivalent. (to je kupříkladu případ slova ekvivalent - mohl bych použít slovo např. synonymum protějšek, ale ekvivalent je v tomto případě přesnější a více používaný.)
pokud máš problém s mým slovníkem, mrzí mě to, ale měnit ho kvůli tobě nebudu.
nikdy jsem neřekl že namáš právo na svůj názor (naopak ho vítám!) a nelíbí se mi, že mě stavíš do role, jako bych to tvrdil. já ostatně také vyjádřil jen názor na tvůj názor. :) myslím, že kvalitní polemika je přínosná všem, takže, prosím, neber moji - byť kritickou - předchozí úvahu jako útok na tvou osobu. byl to jen nesouhlas s tvými názory.
já ti přesně a jasně vysvětlil, že to není SF ale postmoderní povídka s prvky fantastiky (kam pochopitelně patří i SF) to je, prosím pěkně velký rozdíl, který jsem ti chtěl objasnit.
dovolím si malou analogii (omlouvám se,... tak tedy, příměr:) máme kupříkladu brambory, a potom jídlo, jehož součástí je mimo jiné trochu brambor - totéž je tedy s fantastikou, (co to je fantastika a co do ní patří, vím, myslím dobře, vždy jsem se o to zajímal) a s dílem které má prvky fantstiky (už si rozumíme?)
autor tohoto díla se nikam nezařazuje ani neškatulkuje, přirovnal jsem ho já. jemu je to myslím docela buřt. literatura se dělí na různé, více či méně ohraničené, žánry, a nepoužívat toto rozdělení by bylo jistě nesmyslné. nadávat na šktulkování je oblíbené klišé, ale škatulkujeme všichni a všechno, jelikož je to efektivní způsob, jak se vyrovnat se spoustou jevů, které nás obklopují;
tvrdím tedy, že zařadit autora třeba do postmoderny (nebo nějaké přesnější kategorie) je žádoucí. vímetak alespoň už, že jeho dílo nepatří mezi scifi (brambory) byť má prvky fantastiky, dále nám to říká že nejde třeba o western, dívčí román, či co já vím, třeba pohádku (švestky, kedlubny, pomeranče...)
rovnež tak připodobnění k jistým autorům a - zdůrazňuji - jen v jistých aspektech (rozuměj: rysech) bylo, dle mého soudu, na místě, má to svoji vypovídací hodnotu a nevím, čemu by to mělo škodit.
pokud cítíš z mé reakce trošku ironie (mrkev, cibule, jahody) omlouvám se, lehké provokování je mi blízké.
že se ti dílko nelíébí respektuji a je dobře, že jsi to sem napsala, alespoň autor nezpychne (snad)
pokud budeme pokračovat v disputaci, prosím o logické a přesné argumenty, jinak se svého práva na vyjádření názoru protentokrát vzdám :) |
| |  | Saša: "čtenářskou kompetenci" mám chápat jak? Jako nedostatek ochoty číst? Jako netoleranci k dílu jiného autora? Upřesni, páč tohle má dost široké spektrum možných způsobů vyjádření.
Mě udivuje, jak se strašlivě snažíme machrovat slovníkem cizích slov, když na někoho chceme udělat dojem :), či mu rovnou naznačit, jak zatraceně literárně negramotný asi je.
Co se mých komentářů týče, tam šlo o vlastní názor, na který mám, mimochodem, právo.
Že se neshoduje s ostatními komentáři, za to nemůžu.
Sašo, proboha, hraješ si se slovíčky :). Postmoderní povídka s prvky fantastiky?
Už samotná fantastika zahrnuje žánry SF, fantasy, horor a jejich kombinace a různé odnože. Takže jsi mi tím jen řekl, že je v tom SF, což je i to, co jsem psala dole.
Bože můj, kdybych měla tolik času, abych mohla rozpitvávat každé slovo, to by byla nádhera.
Ono nevysvětlování je jistě k něčemu dobré a proti tajemnosti nic nemám, ale ne vždy je na místě.
Pravdu máš v tom, že jsem nečetla nic od výše zmíněných autorů, takže pokud tohle patří do té skupiny, pak se nechytnu.
Jenomže zařazovat se do určitých skupin autorů tak, aby si případný čtenář pomyslel "jo, to je jako od toho a toho," je takové literární mlácení prázdné slámy. Ono totiž už všechno někdo napsal, což je škoda. Snahou dnešních autorů by spíš mělo být zviditelnění sebe sama, než škatulkování mezi mrtvé (nebo i živé) velikány.
Je to jednoduché tvrdit, těžší se o to pokusit, ale věřím, že originalita stále ještě existuje.
|
| | | Clarice
Je vidět, že ti opravdu asi chybí čtenářská kompetence. Tak Tě opravím, ač ani já nemám patent na rozum a vyjádřím jistojistě jen své pocity. Nejedná se o klasickou SF ale o postmoderní povídky s prvky fantastiky. Je to mnohem blíže třeba J. Topolovi nebo E. Bondymu.
Ono nevysvětlování, na které si stěžuješ je již klasickým literárním prostředkem a dodává povídkám tajemnost a nutnost čtenářovy aktivity - ten je tlačen k tomu aby se účastnil na tvorbě literárního světa - přemýšlel. Krása nezahrady je mj. v tom, že nevíme, odkud se ti lidé vzali, jaká je jejich historie a další reálie. Pohybujeme se ve fantaskním (nikoliv ve fantastickém světě) Autor poukazuje na lidské myšlení, na jisté elementy zvrhlosti v chování člověka na skryté archetypální strachy atp. To jsou stěžejní předměty jeho zájmu a proto - zcela záměrně - autor rezignuje na vysvětlování., aby toto skryté více zdůraznil
Věk rozhodně není až tak podstatný pro to, co se nám líbí, či pro to, co chápeme, čili s ním ne. V tom bych příčinu nehledal. Spíš bych řekl, že ses s podobným způsobem tvorby moc nesetkala a hledáš v něm vědecké a technicistní principy myšlení, o které v něm ovšem primárně nejde. |
| | | Jednak je to jasné z námětu.
A pak souhlasím s tímto komentářem:
Dalek 2007-11-29 21:08:27 napsat uživateli (Dalek)
Mám rád sci-fi a tohle je dobré. Víc restartů, ať se zahrada dožije transformace.
Akorát by to chtělo dotáhnout, no. |
| | | A ještě jedna věc: kameny, kterými zlikvidujete šnečka, ty jsou nějak uměle vyrobené? Protože se mi nezdá, že bych na šneka mrskla několikakilový balvan a ještě sledovala, jak z pod kamene vytékají jeho tělní tekutiny. Musel by být podobné velikosti jako šnek (možná dvakrát větší?), ale pak by musel obsahovat těžší prvky, aby, co do hustoty, mohl být malý tak, aby byl vidět ten šnečí sliz...
Ale klidně mě opravte. Neříkám, že mám patent na moudra. |
| |  | A kde jsi proboha vazala, že to je sci-fi povídka? :o) |
| | | Asi jste tady všichni starší, než já, protože mně se to tedy moc nelíbilo.
Cožpak styl a děda, to bych ještě snesla. Ale příběh?
Mám ráda SF, tohle bych zařadila někam mezi literaturu, kterou psali staří známí autoři, které jsem milovala. Ale psali tak ve svých začátcích a pak z toho vyrostli.
Ten restart zahrady mi není jasný. Jakože, co se stalo jinak v předešlém cyklu, aby to poté dopadlo odlišně?
Kde se tam vzal ten železožrout?
Co je s lidmi? Jak se vývojově dostali tam, kde byli?
Jo, sice tomu můžete říkat hafo technoblábolů, ale scifistycký námět nedělá SF povídku, a to vysvětlení takových obyčejných zákonitostí je fakt někdy docela třeba (a to ne proto, že čtenář je idiot). |
| |  | Dobře stavěný děj. Vypravěčský talent viditelně máš! Bod. |
| |  | No jak, jak. To já se občas takhle špatně vyspím a pak to lítá samo! Sázím kouli vedle koule. No ale je pravda, že tady jsem to trochu přehnal, asi jsem měl krom toho spánkového deficitku taky něco na brejlích, asi rejži od oběda, teď na to koukám střízliv přes vyglančené okuláre a nestačím se divit. Najednou je to skvělé!
Dávám jednušku!
...takže průměr čistá dvojka.
2
A nebo ne. Žádný průměr. Průměry patří minulosti a minulost je už nějaký ten den pasé!
1 |
| |  | Jak to myslíš, čudliku? Trojka jako horší průměr? Prosím tebe, jak jsi na to přišel.... |
| | | Tak jsem se přišel podívat na toho vašeho "génia".
Nevím co říct. Styl není úplně nejhorší, ale že bych to nějak pochopil z obsahovýho hlediska, to se říct nedá.
Asi tak trojka
3
|
| |  | Normálka z toho ucvrkávám, zatraceně živě tančící písmenka, je to excelentní... Bez váhání zařazuju mezi nejoblíbenější povídky!!! |
| |  | výborně napsaný! má to šťávu, spád, originální myšlenku... tomuhle kousku nechybí vůbec nic... jednička podtržená se třema hvězdičkama :o) |
| | dexter | 2008-06-18 17:55:39 | |
| | opravdu hezké, ..just like Steven King :) |
| | | Hele toho se nikdy neprejim, fakt dokonaly! |
| | Gewain | 2008-05-15 12:57:12 | |
| | Výborné, takový současný český Vian. Nebo Ginsberg? Chci si koupit tu sbírku!!! |
| |  | Tak mě napadá, že už to čtu asi postý, ale nikdy jsem ti nedal bod. A nevim proč. Možná protože já tvoje povídky rozdejchávám vždycky dlouho :D tak teď ju? :D |
| |  | konečně jsem to přečet, a je to výborný... taková psychotická vize |
| |  | Dej dobre odsypa, to by som rad odkukal. To s "zelezom" v tele zaziva moj kolega na letisku, ma ho v nohe (presnejsie titan) a spusta alarmy. To nie je tak zle ako "Chudak", ale predsa ...:)
|
| |  | je pravda že zpravidla netovou prozu nečtu
klik sem na ty "nej" ve snaze najít něco co mi text nějak znechutí, nebo co, a moje překvapení ..... dočet sem to, a co víc, líbilo se mi to
a to tak že sem to fakt čet 2x za sebou, a zjistil že kašlu na to jak je to vlastně napsaný, a fakt to nevim, text mi nějak vcucnul
***
resumé je že to určitě patří mezi nejlepší texty tady
(a tak, ve skrytu duše je mi líto že to není básnička)
děkuju |
| |  | byslib, že budoucdost bude surovdější. |
| |  | pane jo ,pěkně surová povídka z budoucnosti.. |
| |  | veľmi dobré.. :) |
| |  | já to říkala hned, že to musí vyjít, vidíš, stačilo chvilku a už to tu bude :) |
| | | V dubnu celá sbírka Ultrainfernala "Nezahrada" vyjde knižně, těšte se! |
| |  | Mám rád sci-fi a tohle je dobré. Víc restartů, ať se zahrada dožije transformace. |
| |  | Krátce: způsob zpracování se mi líbí, námět ne, je to asi holt nějak mimo můj vkus... |
| | | Děda nemá chybu. :o)) |
| |  | Tohle je hodně dobrý! |
| |  | Teda řeknu ti, tvůj děda byl řízek! A tys nám ho ještě tak excelentně naservíroval! :o) |
| | | Podle mého názoru je styl moc dobrý, ale zajímalo by mě, jak by autor pojednal úplně běžnou událost ze života. |
| | | já se připojuju, protože jako všechno od Uia je to origoš a zajímavý, a dobře se to čte |
| |  | Posílám bodík za fajnové čtení... ;o) |
| | | Já dávám Ultrainfernalovi knížku za celou sbírku (co už tady, U., máš publikované, prosím, přiřaď do sbírky), kterou tedy nepovažuju za sci-fi, ale za nápaditě a vtipně napsaný surrealistický cyklus. Líbí se mi jak nápad, tak zpracování. I ty brutálnější pasáže jsou s ohledem na záměr autora použity zcela adekvátně, není to žádné nepromyšlené chrlení nechutností bez pointy.
Osobní poznámka: hlášky a vůbec postava Dědečka nemají chybu:-) |
| | | no, je půl čtvrtý taxorry za chyby :-) |
| | | Dávám knížku, páč takle si přectavuju dobře napsanou sci-fi. Není to ploché jmenování vynálezů, nebo fantastických jevů, ale je v tom pschologie a skryté poselství. Líbí se mi že se autor dokáže dívat očima hypotetických lidí v hypotetických situácích, takže tam, kde by neumětel musel krkolomně vysvětlovat rálie, nastíní všechno jednání a myšlení hrdinů a situace sama.
Všem doporučuji nechat si přečíst povídku nějakým moderním syntetizátorem hlasu. Mě ho četla robo-alena a bylo to o to působivější. :-)) |
| | | Nevšední nápad, dobře napsané. |
| |
| | | | knížeček 2 | | saša gr. | | marfa | | tužek 1 | | Dalek | | doporučuji 31 | | saša gr. | | marfa | | Yfča | | Štětináč | | Anquetil | | ZU | | Octopus Syd | | thalina | | Michal | | Fairiella | | Anelly | | Kačaba | | střeva prvokova | | Dalek | | SkunnY | | all | | | ketums | | mezoneč | | Pomerančová | | Jezdec na ničem | | alifromhell | | Edmund Elat | | Suterka | | killerka | | horyvmracich | | Aki | | U.D.Egotrip | | Neutronový čudlik | | Bílá vrána | | apple |
|
|
|
