| Děl | : | 8165 | | Komentářu | : | 42973 | | Členů | : | 923 |
|
|
Černobílá zná i šedouID: #10044 | Autor | danmark |  | | Vytvořeno | 18.02.10 09:02:06 | | Kategorie | Poezie - vázaný verš | | Téma | O životě | | Počet návštěv | 204 | | Dílo sledují | |
Prolog ke sbírce:
Básnická sbírka, převážně pocitová, náladová o obyčejných věcech a méně obyčejných pocitech.
Byl šikmý, prudký, strmý svah
a oni dva stáli dole,
neviděl rovnou její strach,
necítil, co může bolet…
Tu šikmou, prudkou, strmou stráň
chtěl si užít, byla vedle,
že by ji zranil? Bože chraň,
co cítil? Snad, co psal Verlaine…
Pak řekla, „je to strmá strž
a mám strach, že můžem spadnout.“
V očích jí četl, prosím drž,
drž nás oba, zkus to zvládnout…
Už vnímal též ten strmý sráz,
cítil, že se nesmí pustit,
nechce-li jim hned srazit vaz,
tam to, doufal, nevyústí…
Čím byli výš, tím zdál se vrch
dál a na rtech mrzla snaha
vše ustát, zkusit manévr,
spousta sil je začla zmáhat…
Snad zažili by strmý pád,
kdyby druhý vedle nebyl,
ten druhý zahnal slabost, chlad,
strach o druhého vše přebil…
Zdolali jednu z šikmých stěn,
nebylo to jenom na nich,
ten kdo by zůstal, opuštěn,
sotva by měl sílu v dlaních…
Už za nimi je černý stín
srázu, jenž je velmi příkrý,
a bílé vločky – nesvítí,
černou v šeď se snaží přikrýt…
|
| Komentář můžete napsat jenom když se přihlásite. | |  | Přemýšlím, jak může někomu na rtech mrznout snaha... Je to hodně citový, aspoň mě se to tak zdá. Škoda jen, že některý obraty jsou tak kostrbatý a nepřirozený... Nebýt toho, líbilo by se mi to. |
| |  | Do prdele, ty máš ale krásný kníry! My se ale už známe, viď, chlape? Tvoje díla mne nikdy nezklamou! Krásné! |
| |  | Kompromis mezi přirozeností jazyka a kvalitou rýmů (a rytmu) tady moc nevyšel, obojí z toho vychází dost pošramoceně. Škoda :( |
| |  | nedokázal jsem chytit žádnej rytmus
což bych asi u říkanky písničky chtěl
vnímál
oboum
?? |
| |
| | | | doporučuji 2 | | Dahlia | | Pozitivní diskriminace |
|
|
|
