Myslím, že báseň působí velmi násilně a asi bych se na tvém místě snažila, aby čtenář měl pocit něčeho lehkého, snadného a nenuceného. Ta slova jsou příliš tvrdá.
ad2) není jednoduché napsat... - já to nerozporuji. kdyby bylo jednoduché psát, píše každý, koho to ve škole naučí... Máš doma čtyřnohý stůl, který se kymácí, protože každá noha je jinak dlouhá? No, víš, ono není lehké udělat to tak, aby se nekymácel...
ad1) občas autorům nabízím jiné řešení. Ale ne vždy z toho mám dobrý pocit. Stává se, že jsou mnohem uraženější, než když jim jiné znění nenabídnu. Chápu to.
Co se týče některých slovíček - tedy konkrétně všeobécně pomocných slovíček - o úrovni autora svědčí právě to, čím víc se dokáže NUTNOSTI jejich použití vyhnout
Co se týče abstraktnbosti pojmů - NĚHA - abstraktnost vidím v tom, že každý člověk vnímá jazyk a významy slov trochu jinak, čili to, co vnímám já jako něhu není úplně totožné s tím, co jako něhu vnímá Franta Vomáčka z horní dolní. proto "kritizuji" použití těchto slov. Pokud je vystihneš detailem, je to mnohem přesnější vyjádření nálady, pocitu, myšlenky. I konkrétní situaci může každý vnímat jinak, samozřejmě, někoho osloví vůně modré kopretiny a někomu to zní jako fráze, ale právě tahle ochota riskovat a vsadit nba osobní city a osobní výklad pojmů je to, co dělá básníka básníkem. S obecnými pravdami se ztotožní skoro každý, ale nabídnout takové detaily a takové konkrétno, které přijmou i druzí, to je KUMŠT. Aaaa vo to tady de...
Není jednoduché napsat obrácený italský sonet. Vyzkoušej a uvidíš. Myslím však, že v básni obecné pravdy okamžitě převádím do osobního ladění, řekla bych až přímo na tělo.
Dokonce to vycítil i ten, koho se ta báseň týkala, když ji četl jako součást uceleného souboru. A co se týká používání některých slovíček, někdy je musíne použít a jindy jsou až nutné. Např. TAK, poraď tedy, co by jsi místo něj použil ve verší : " Tak v co jsem stále věřila já bloud? " Nesmí to však ztratit smysl. A pokud Tebou vybraná slova jsou pro Tebe jen abstraktní pojmy, tak tedy promiň. Nedivím se, že báseň Ti neoslovila. Pro mne je stále něha, vášeň... pojem velmi osovní.
Když hledám vady, tak rady je vhodné trochu použít,
pak se ctí mohu kritizovat, než vytknout a hned odejít.
Mariana Há
1. souhlasím s RAJMUNDem ohledně obecné roviny. Trny, pouta, touha, vášeň, láska žhavá a něžná, polut v proudu... to všechno ˇjsou buď abstraktní pojmy nebo obsahově abstraktní metafory. Takové obecné pravdy, se kterými se ztotožní každý. Kouzlo poezie je ale v osobitosti. Ta se nejlépe ukazuje ve vyjadřování. Na zobecňování v obecných pojmech máme vědátory a doktory. Básník musí dát obecnému pojmu význam konkrétním detailem.
2. vadí mi práce-nepráce s jazykem - třeba ve 3.sloce: však-pak-tak - samá slovíčka navíc