Tak strašně mi chybíš,
tak moc…
nechci na tebe myslet,
ale musím,
pořád a pořád se k tobě v myšlenkách vracím.
Mluvím s tebou,
jako kdyby jsi byla tady
a doufám, že mě tam nahoře slyšíš
a cítíš mou lásku.
Tak ráda, bych slyšela odpověď,
že to všechno víš.
Ale neuslyším…už nikdy…
Vlastně jako kdybych snad někdy slyšela,
ale tenkrát jsi byla tady a já měla pocit, že mi rozumíš.
Ignorovala jsi mě,
ale věděla jsem, že mě máš ráda,
i když možná ne tolik jako já tebe.
Ale mně to nevadilo,
protože moje láska byla tak čistá a silnější
než jakákoliv ješitnost.
A to na tom bylo to úžasný…
*********
Jsi tak krásná,
bála jsem se to vyslovit nahlas,
něco v tý mý porouchaný hlavě mi říkalo,
že tě ztratím, když to vyslovím nahlas,
že mi tě Ten nahoře vezme.
Ale teď už to můžu říct.
Jsi krásná,
i když na tobě věk zanechává stopy,
a ty chátráš.
Tak rychle jsi zešedivěla a vypadaly ti vlasy,
ale já tě pořád vidím tak krásnou a mladou.
Miluju na tobě každou část tvýho těla,
tvý pohyby,
to jak sedíš vedle mě
a já mám pocit,
že se nemusím ničeho bát,
že jsi při mně.
Ale teď už tě nemám a jsem na to sama
Jak málo stačilo, abych se cítila v bezpečí…
